V dubnovém vydání časopisu The International Journal of Obesity vyjde článek s titulem Největší poslední večeře: Zobrazení velikosti porcí a talířů se v průběhu tisíciletí zvětšovalo. (The Largest Last Supper: Depictions of Portion Size and Plate Size Increased Over the Millennium). Autorskou dvojici tvoří dva bratři Brian a Craig S. Wansinkové. Ten druhý je proděkanem na Virginia Wesleyan College, kde je zároveň vedoucím Katedry náboženských studií. Veřejnosti známější je ale ten první - Brian Wansink (50 r.), populární americký dietolog, profesor na Cornellově universitě v státě Itaka a člen Centra pro výživovou politiku a propagaci (Center for Nutrition Policy and Promotion), které spadá do působnosti Ministerstva zemědělství Spojených států. Brian Wansink je jedním z mnoha příkladů, jak se celkem úspěšně dá udělat kariéra propagací zdravé výživy a bojem s obezitou. Ta se v USA dá přirovnat k pandemii a tak není divu, že se do osvěty se hodně investuje. A navíc jde o téma mediálně velice úspěšné.
Proto vědecké práce Briana Wansinka nekončí nepovšimnuté v šuplících vědeckých pracovišť. Před třemi lety, v roce 2007, byl oceněn jednou z „antinobelovek“ – Ig cenou za článek „Bezedné Misky: Proč vizuální vnímání velikosti porcí může ovlivnit příjem (potravy)“ (Bottomless Bowls: Why Visual Cues of Portion Size May Influence Intake; Obesity Research, vol. 13, no. 1, January 2005). Je autorem několika knížek, mezi kterými dominuje bestseller Bezmyšlenkovité stravování: Proč jíme více, než si myslíme (Mindless Eating: Why We Eat More Than We Think). Teď světovými médiemi, BBC nevyjímaje, obíhá zpráva o jeho nejnovějším a ještě nepublikovaném článku ve kterém se oba Wansinkové zaměřili na množství jídla a velikost talířů na obrazech Kristovy poslední večeře.
Porce jídel se v posledních letech výrazně zvyšují, ale kdy tento trend začal? Ptá se úvodní věta zmíněného článku. Wansinkové vycházeli z přesvědčení, že umění v minulém tisíciletí zobrazovalo skutečný život a to by mělo ovlivnit i vyobrazení nábožensko-historického motivu, jakým je Poslední večeře. Je to asi nejčastěji namalovaná konzumace jídla, ztvárněná mnohými proslulými umělci. V 15. století například Leonardem da Vinci (1498), v šestnáctém El Grecem (1570), v sedmnáctém Rubensem (1632) a ve dvacátém Dalím.
Bratři Wansinkové získali 52 digitálních snímků uměleckých vyobrazení Poslední večeře z minulého tisíciletí. Pak na nich pomocí programů analyzovali velikost porce hlavního jídla, množství chleba nebo velikost talířů a dospěli k tomuto závěru:
Porce hlavního jídla se za tisíciletí zvýšily o 69,2 %. Na 18 % obrazů byly namalovány ryby, na 14 % jehně, na 7 % vepřové. Na ostatních malbách chyběl klasický hlavní chod úplně, nebo se nedal identifikovat. I talíře se postupně přizpůsobovaly - zvětšily se o 65,5 %. Vezdejšího chleba ale přibývalo poskrovně – jeho množství, přepočtené na každého stolujícího vzrostlo o 23,1 %. Všechny uvedené hodnoty se zvyšovaly výrazněji v druhé polovině milénia, než v té první. Což kopíruje sociální a technický vývoj společnosti, prudký nárůst produkce potravin, jejich bezpečnost, množství i finanční dostupnost.
Článek Wansinků dokládá nejen to, že umění reflektuje i takové změny, jakou je množství konzumované stravy, ale i to, že si vědec mediálně „šplhne“ jednoduchou, nenáročnou, všeobecně srozumitelnou (téměř) vědeckou prací častokrát mnohem více než náročným dlouhotrvajícím výzkumem, jež posouvá hranici vědeckého poznání o krůček dál. Letmý přehled obrazů Posledních večeří na internetu ale naznačuje, že i když závěry studie se zdají být celkem logické, jiný výběr by jich nemusel zcela potvrdit, protože mnozí malíři si i v dobách relativního blahobytu uvědomovali, že nešlo o honosnou hostinu, na které bylo jídlo to nejdůležitější. Přesně tak, jako na svých obrazech nenavlékli apoštoly do dobových oděvů. Takže práce populárního Wansinka potvrzuje ještě jeden fakt – udělení Ig ceny v roce 2007 nebylo úplně neoprávněné.
VIDEO: Brian Wansink o svém nejnovějším výzkumu
Zdroje: Mindless Eating