Vědci z Vanderbilt University odhalili jak náš mozek koordinuje dva typy pozornosti a proč nás překvapení může dočasně oslepit. Článek byl publikován v březnovém čísle časopisu Nature Neuroscience a jde v něm o pokus který ukazuje, co se děje, když se na něco soustředíme a něco nás při tom „rozhodí“. Dobrovolníci v pokusu byli požádáni, aby dávali pozor a jakmile se jim na obrazovce ve sledu jiných třiceti obrázků s písmeny abecedy objeví písmeno X, měli za úkol stlačit prostředníčkem tlačítko. Při tom jim mozek snímali funkční magnetickou rezonancí (fMRI). Účastníci ale netušili, že na ně byl přichystán malý podvod. V některých případech, před zobrazením obrázku s písmenem X, zazněl budovou poplašný signál. Ten byl spuštěn 330 milisekund před ukázáním písmena. Ačkoli si písmeno X na obrazovce zcela bezpečně všichni prohlédli, nezaregistrovali ho a neuvědomovali si, že by jej shlédli.
Záznam z magnetické rezonance ukázal, že pozornost souvisí především s aktivací předního mozku. Rozhodující je podle vědců čelní spojka (inferior frontal junction), která je místem, kde se rozhoduje o tom, co z toho, co nám branou smyslů do mozku přichází, se dostane na „program jednání“ a bude řešeno. Zde na příkaz mozku také dochází k výpadkům naší pozorovací schopnosti.
Od dob Pavlova a jím popsaných reflexů u psa je známo, že překvapivý stimul spouští zvýšenou tepovou frekvenci a nervový systém věnuje více pozornosti novým věcem v našem okolí. Zvažuje, zda nové věci jsou dobré a znamenají třeba potravu, nebo hrozící nebezpečí v podobě predátora. To, co nyní vědci popisují, je záporná stránka, kterou takto nastavený systém v sobě skrývá. V některých směrech nás doslova oslepí a události, jež proběhnou krátce po neočekávaném podnětu, pro nás jakoby neexistovaly – nevnímáme je. K dočasné slepotě dochází zřejmě proto, že zpracování neočekávaného podnětu nám zabere příliš mnoho okamžité výkonové a přenosové kapacity, kterou inferior frontal junction disponuje.
Jde o další kamínek do mozaiky odhalující co všechno náš přední mozek řeší a jak to řeší. Pozornost má své „úzké hrdlo“, které nedovoluje zpracovávat více věcí najednou. Mozek selektuje a něco vybere k přednostnímu zpracování a to si nakonec také uvědomíme. Nyní se vědci zaměřují praktičtějším směrem – chtějí stopovat poruchy aktivity v těchto částech mozku a odhalovat, zda nejsou příčinou chorobných stavů spojených s neschopností se soustředit.
Prameny:
Vanderbilt University.
Christopher L Asplund, J Jay Todd, Andy P Snyder & René Marois. A central role for the lateral prefrontal cortex in goal-directed and stimulus-driven attention. Nature Neuroscience, 2010; DOI: 10.1038/nn.2509