Ritalin je označení firemní, ve skutečnosti se jedná o methylfenidát, neboli „MPH“. Jde o látku podobnou amfetaminu. Má tedy dost společného se speedem, pervitinem a kokainem. Použití k léčbě schválila jak americká FDA, tak i podle Evropské lékové agentury (EMA) jde o vhodný lék pro děti od šesti let a adolescenty. Používá se k léčbě poruch pozornosti, někdy označované jako syndrom ADD (z anglického: attention deficit disorder). Léčí se jím také hyperaktivita, neboli hyperkinetický syndrom (ADHD = attention deficit hyperactivity disorder). Aby pod článkem nevznikla planá diskuse zavrhující tuto léčbu s tím, že je lepší dát dětem pořádně „zabrat sportem“, je dobré si o tom něco přečíst a vzít na vědomí, že tělesná aktivita u syndromu ADD nic nezmůže.
Vědci na University of California si v pokusech s Ritalinem vzali na mušku souvislosti s možným zvyšováním inteligence. Znovu ověřili, že tato látka v mozku zvyšuje aktivitu neurotransmiteru dopaminu. Tyto přenašeče nervových vzruchů jsou chemickými posly, které neurony využívají ke komunikaci. Buňky se domlouvají uvolňováním molekul, které následně zapadají do receptorů sousední buňky. Ty z nich, které jsou takzvaně „na příjmu“, mají antény na molekuly dopaminu vícero typů. Jedny receptory zajišťují soustředění, druhé zase participují na procesu učení. Podpora uvolňování dopaminu Ritalinem vylepší buňkám oba typy komunikace a výsledkem je jak zlepšené soustředění, tak umocnění kognitivních (poznávacích) schopností.
Vědci při popisování terapeutických účinků této léčby operují s termínem zvyšování plasticity mozku. Mít mozek plastický ale neznamená, že nám změknul. Vlastně to znamená skoro totéž, co jsme zde již popsali - posílení vzájemné komunikace mezi neurony v místech jejich synapsí a vylepšení tvorby nových synapsí a jejich posilování. Lidově bychom asi řekli, že někomu to holt „pálí“ a mozek mu nové věci „bere“ i ve vysokém věku.
Bonciho týmu se podařilo zjistit místo, kde Ritalin zasahuje. Je to v amygdale. Konkrétně ve shluku buněk, který je odpovědný za citovou paměť. Právě zde jsou buňky se dvěma typy receptorů, přičemž typ D2 je dobrý k udržení pozornosti a soustředění se na řešení problému. Typ D1 zase slouží, když je potřeba něco podržet v paměti. Vědci to poznali při ověřování účinků látky na potkanech. Droga změnila jejich reakce na světelné a zvukové signály, jejich schopnost zapamatovat si jejich význam. K motivaci sloužila klasická sladká odměna pamlskem. Skupina, hlodavců, která „brala“ Ritalin, vykazovala v učení se novým věcem jednoznačně lepších výsledků.
Zlepšení synaptické plasticity jejich mozků pak potvrdilo i měření probíhajících pochodů v amygdale. Aktivita neuronů měřená snímáním elektrického pole po podání drogy vzrostla. Potkani se stávali učenlivějšími již při dávkách Ritalinu, které se běžně používají při léčbě roztěkaných dětí. Ačkoli jde u lidí již o široce používanou látku a ví se o ní, že navozuje celou řadu změn v mozku, určit která změna je odpovědna za žádoucí vylepšení výkonnosti mozku se zatím nepodařilo. Bezpečně se ale ví, že nic není zadarmo a že se podání Ritalinu se občas projevuje vedlejšími účinky. Patří k nim nespavost, nechutenství (proto je také Ritalin někdy používán pro léčení obezity). U někoho léčba vyvolá stavy podrážděnosti, bolesti hlavy, nebo dokonce deprese.
Stejně jako Ritalinu podobné drogy, i on vyvolává pocity sucha v ústech a zhoršuje ostrost vidění. Výjimkou nejsou ani stavy otupělosti, motorické tiky, závratě a třesavka. Zhruba u 5 % dětí se vyskytnou halucinace, které často zahrnují červy, hady nebo hmyz. Na návykovost jsou zatím rozporné názory.
Úspěšný vstup Ritalinu na scénu hned tak něco nezastaví. Kromě zjištění, že vylepšuje výkonnost mozku, k jeho oblibě přispěl i nedávný pokus nové klasifikace nebezpečnosti drog. Při něm se vědci pokusili psychofarmaka rozdělit podle třech hledisek. Zdravotního hlediska z pohledu škodlivosti pro uživatele, schopnosti navodit závislost, a sociálních dopadů spojených s užíváním dané látky. Podle tří kritérií bylo za pomoci psychiatrů, chemiků a dalších expertů seřazeno dvacet drog. Na samý vrchol seznamu se dostaly heroin a kokain. Extáze se v této klasifikaci propadla ke dnu tohoto seznamu. Alkohol si výrazně „polepšil“ a zaujal pozici na místě pátém. Také tabák se nemusí za svůj výkon v nebezpečnosti stydět, neboť si vydobyl příčku devátou. Zde zmíněný Ritalin zaujal pozici málo nebezpečné drogy v druhé polovině tabulky až na patnáctém místě.
Produkce účinné látky závratně stoupá a dnes ji můžete koupit pod označením: Ritalin®, Ritalina®, Rilatine®, Ritalin LA®, Attenta®, Concerta®, Metadate®, Methylin®, Rubifen®, Focalin®a každým dnem přibývají další. Jak se zdá, tak masový, kolektivní a všeobecný nárůst inteligence nemá šanci nic přibrzdit. Na to je už i zdravý rozum krátký.
Pramen: University of California - San Francisco