Lidé jezdí do práce, za jinými povinnostmi, koníčky, zábavou, přátely. Někteří jsou spíše peciválové, jiní rozlítaní tak, že pro ně začíná platit Heisenbergův princip neurčitosti – je téměř nemožné je někde někdy přesně lokalizovat. Kdybyste měli na základě toho, že znáte jejich zaběhané zvyklosti odhadnout, kde se budou vaši známí v nejbližších hodinách vyskytovat, asi by to v mnohých případech byl odhad s poměrně velkou přesností. Otázku, nakolik se z několikaměsíčních informací o pohybu člověka dá předpovědět, kam v následující době půjde, si položila čtveřice výzkumníků z Centra pro výzkum komplexních sítí bostonské Northeastern University.
Z asi 10 milionů vlastníků mobilních telefonů sestavili pomocí náhodného výběru soubor 50 tisíc lidí. Selekčním kriteriem bylo, že když zrovna nespali, poměrně často telefonovali – minimálně jednou za 2 hodiny a pohybovali se alespoň mezi dvěma základovými stanicemi mobilních sítí. Tak mohli získat v rámci jejich možností co nejpřesnější přehled o tom, kdy a kde se „sledované“ anonymizované osoby vyskytují. Informace samozřejmě nebyly získané odposlechem telefonátů, místo bylo určené jenom přibližně, podle nejbližší stanice, která signál mobilu zachytila.
V průběhu tříměsíčního monitoringu museli vědci 5 tisíc lidí z důvodu například dlouhodobého výpadku údajů ze souboru vyloučit. I tak získali rozsáhlou databázi záznamů o tom, kdy a ke které základové stanici se každý z vybraných 45 tisíc "účastníků" studie v období tří měsíců s mobilním telefonem přesunul. Z dat sice nešlo zrekonstruovat zcela přesné trajektorie pohybu, statistické výsledky jsou přesto překvapivé.
Protože autoři výzkumu pracují s výkonnými počítači na výzkumu sítí, nebyl pro ně problém obrovské množství údajů zpracovat a sestavit mapy pohybů všech „sledovaných“ a statisticky vyhodnotit kdo z nich, kam a kdy má ve zvyku se (s mobilem) přesouvat. Pak provedli ještě několik matematických kouzel a mohli přehlásit, že pro každého účastníka experimentu je možné s průměrnou 93 procentní pravděpodobností kdykoli předpovědět, kam se v nejbližších hodinách vydá.
Tato překvapivě vysoká míra pravděpodobnosti je v podstatě stejná pro všechny, bez ohledu na demografickou skupinu, věk, pohlaví, jazykovou skupinu, hustotu populace, nebo na bydliště ve městě, či na vsi. Prý i velikost území, po kterém se člověk zvykne pohybovat, má jenom malý vliv. Jinak řečeno – jestli chodíme a jezdíme na malé, nebo větší vzdálenosti, přesouváme se často, nebo sporadičtěji, naše dlouhodobá trajektorie prozrazuje, že jsme spíše konzervativní. „Spontánní lidé v populaci do velké míry chybí,“ tvrdí šéf výzkumného týmu Albert-László Barabási. A další člen amerického týmu, Chaoming Song, který samotný výzkum vedl, dodává: „Máme ve zvyku předpokládat, že je mnohem jednodušší předpovědět pohyb těch, co cestují málo a na krátkou vzdálenost, než těch, kteří jezdí často a na vzdálenosti i tisíce kilometrů. Nyní jsme zjistili, že navzdory naší různosti, jsme všichni téměř stejně předpověditelní.“
Ze závěru článku, uveřejněném v odborném časopisu Science (19. 2.), vyplývá: Navzdory rozmanitosti v rámci populace, předpověditelnost kolísá jen velmi málo, tvoří úzké maximum na 93 procentech a ve vybrané skupině nebyl nikdo, u koho by klesla pod 80 %. Tato výjimečně vysoká hodnota je zakořeněna v přirozené (vrozené) pravidelnosti lidského chování.
Zdroje: Northeastern University , Science