Pod slovem streptokoková infekce si většinou vybavíme nepříjemnosti s angínou. Streptokok (Streptococcus) je ale celý rod kokovitých grampozitivních bakterií. Jsou součástí běžné mikroflóry, některé druhy jsou významnými patogeny, jiné se zase používají v potravinářském průmyslu. Kromě angíny jsou původci nejrůznějších onemocnění. Je jich více než 70. Za nejvýznamnější škodlivé streptokoky se považují: Streptokok skupiny A (Streptococcus pyogenes), Streptokok skupiny B (Streptococcus agalactiae) a Pneumokok (Streptococcus pneumoniae). V roce 1995 byly na titulních stranách mnoha periodik publikovány zprávy o tzv. "masožravých bakteriích". Jedná se o invazivní streptokoky ze skupiny A, jinak nazývané IGAS (invasive group A Streptococcus). Frekvence tohoto onemocnění se zvyšuje ve Spojených státech, Skandidávii, Velké Britanii, v poslední době také u nás; příčiny zvýšeného výskytu jsou zatím neznámé.
Z Michigan State University přichází nový poznatek o streptokoku ze skupiny B. Týká se novorozeneckých onemocnění, které mají charakter sepse, meningitidy a pneumonie. Výjimkou nejsou ale také septické aborty. Závažnost problému spočívá zejména v obtížnosti stanovení včasné diagnózy.
Formy onemocnění jsou často výrazně odlišné. Časná, akutní sepse vzniká následkem polknutí, nebo vdechnutí kontaminovaného cervikovaginálního sekretu matky při průchodu porodními cestami, rozvíjí se nejčastěji do 48 hodin, případně během týdne. Kromě akutního onemocnění může dojít také k pozdní sepsi. Novorozence pak často provází meningitida s následky v podobě porušení mozku.
Tato novorozenecká sepse s meningitidou se vyskytuje v počtu 3-5 případů na 1 000 živě narozených dětí (podle Dele Daviese to je jen 1 případ na 2000 těhotenství), přičemž 1-2 případy z tohoto počtu končí smrtí.
Jak se potomek může nakazit?
Od matky, která má kolonizované zažívací a porodní cesty. U nás se uvádí že 7 – 20% žen má tyto nebezpečné streptokoky ve svém cervikovaginálním sekretu. Americká studie uvádí, že těhotných žen je nakaženo 36%. Ani muži nejsou v tomto směru bezpeční a mohou se stát šiřitelem infekce. Rezervoárem se může stát i jejich uretra (pozitivní nález má 3% mužů). Streptokokus se neomezuje jen na pohlavní orgány, může přežívat dokonce i v horních cestách dýchacích.
Nám dospělým, pokud nemáme sníženou imunitu, velké nebezpečí z nákazy neplyne. Horší to je u potomků. K přenosu může dojít již na plod v děloze, tedy intrauterině. U novorozence zase při průchodu porodními cestami nebo pitím kontaminovaného mléka. Jako dospělí se můžeme nakazit pohlavním stykem s nakaženou osobou, nebo jak nyní prokázali američtí vědci, kontaktem se skotem. V lékařských knihách se uvádí, že přenos infekce ze skotu na člověka možný není. Tuto pasáž bychom si po dnešku měli škrtnout a nadepsat „již neplatí“.
Dele Daviese, vedoucího lékařského týmu z Michigan State University zajímalo, kde a jak ženy k infekci přijdou. Začal proto se svým týmem pátrat a sledoval 68 rodin, včetně jejich domácího zvířectva. Sbíral všem vzorky stolice a sledoval chod domácností. Po vyhodnocení údajů vyšlo najevo, že kontakt se skotem s infekcí osob významně souvisí. U jednoho páru se také potvrdilo, že jak muž, tak žena i jedna jejich kráva má zcela shodný kmen stafylokoka. Na základě toho může dnes Davies tvrdit, že přepsal učebnice, neboť prokázal přenos mezi zvířetem a člověkem.
Co tento poznatek znamená pro praxi?
Přinejmenším poznatek, že u některých žen dochází k nakažení od skotu. To je ale špatná zpráva především pro jejich chovatele. Dojičkám, veterinářkám a pečovatelkám o telata tak přibylo další riziko, které si zatím nikdo neuvědomoval. I když kromě zde doloženého přenosu smrtícího streptokoka B z krávy na ženu zatím nikdo neprokázal, nemusí jít jen o riziko kontaktu se skotem. Stejný patogen totiž ve svém zažívacím traktu občas mívají koně, kozy, králíci a kočky. Riziko ohrožených plodů se tak nemusí týkat jen farmářek. Teoreticky se k tomu stačí stát členkou jezdeckého klubu, nebo chodit k babičce krmit králíky. Dárek v podobě infekce ale mohou domů zavléci také manželé. Stačí aby udržovali styk se skotem, kozami, případně s kočkami.
Závěr
Farmařit už není takovou idylou, jakou jsme si do nedávna všichni představovali. K riziku smrt způsobujícího patogenu H7 Escherichia coli, Klostridiové, stafylokokové infekci, tuberkulóze a BSE se přidává další hrozba - streptokok skupiny B (v anglické literatuře se pro onemocnění a jeho původce používá zkratka „GBS“ Group B streptococcus). Vědci již připravují další pokusy pomocí nichž chtějí najít odpověď na otázky: jak vysoké je u GBS riziko přenosu na člověka a jak by se mu dalo čelit.
Pramen: PLoS One
Další infekční rizika, která s sebou nese kontakt se skotem
H7 Escherichia coli je běžný obyvatel intestinálního traktu obratlovců a jeho přítomnost je prospěšná, protože pomáhá produkovat některé vitaminy a degradovat potraviny, které nejsou jinak stravitelné. Kmen 0157:H7 rostoucí v intestinálním traktu však způsobuje krvavé průjmy. První zprávy o něm jsou z r. 1982 a od té doby patří k závažným zdravotním problémům. V r. 1996 v Japonsku onemocnělo 9 000 lidí a z toho 7 zemřelo jako důsledek infekce E. coli 0157:H7. Nedávné infekce tímto kmenem v USA, které jsou spojovány s nedostatečně tepelně zpracovaným masem a nepasterizovanými nápoji, přinutily zdravotnické orgány začít vyvíjet nové metody při testování bakterií v potravě.
Clostridium perfringens je bakterie ve tvaru tyčinky, která tvoří spóry. Nachází se ve střevním traktu skotu. Některé bakterie Cl. perfringens (typ A) produkují enterotoxin, který vzniká v tenkém střevě a vyvolává otravy z potravin způsobené toxiny (tzv. intoxikace). Většina infekcí je spojena s nevhodným tepelným zpracováním nebo prohřátím jídla, obvykle pokrmů z hovězího masa (např. sekaná). Spóry přežívají normální teplotu při vaření, klíčí a množí se během ochlazení i zahřátí.
Tuberkulóza je infekční onemocnění, vyvolané zpravidla zvláštní bakterií Mycobacterium tuberculosis. Zdrojem onemocnění bývá skot. Infekce se šíří požitím tepelně nezpracovaného mléka a mezi nakaženými pak kapénkovou nákazou. Po vdechnutí bacilů dochází k jejich množení v plicích a krevní cestou jsou po určité době zanášeny do různých orgánů. Proto mohou být tuberkulózou postiženy i jiné orgány (lymfatické uzliny, střevo, ledviny, nadledviny, mozkové pleny, osrdečník, kosti a jiné), i když plicní forma tuberkulózy je nejběžnější. Jen v roce 1990 bylo na celém světě zaznamenáno asi 7,5 miliónu nových případů onemocnění tuberkulózou a zhruba 3 milióny lidí na tuberkulózu zemřelo. Odborníci Světové zdravotnické organizace odhadují, že během let 1990 až 1999 bude zhruba 90 miliónů nemocných tuberkulózou a téměř 30 miliónů na ni zemře.
BSE byla u skotu poprvé zjištěna v roce 1986 a v následujících letech byl zjištěn její výskyt i u jiných druhů zvířat. V roce 1996 byla popsána nová varianta Creutzfeldt-Jakobovy nemoci (CJD). Stoupá počet důkazů o podobnosti původce BSE a původce nové varianty CJD. Jde o infekční chorobu přenosnou na člověka.