Osteoporóza neboli „řídnutí kostí“ postihuje především ženy po menopauze, ale nevyhýbá se ani mužům. Lékaři varují, že tato porucha tvorby kostí může vážně postihnout i děti a mládež. Ztrátu vápníku trápí většinu lidí, kteří nejsou z jakéhokoli důvodu vystaveni větší fyzické námaze. A tak řídnou kosti dlouhodobě nemocným i kosmonautům pohybujícím se ve stavu beztíže. Člověk s oslabenými kostmi pak čelí riziku vážných zlomenin i při zdánlivě nevinném škobrtnutí. Co s tím?

Seth Donahue z Michigan Technological University v Houghtonu hledá inspiraci u amerických medvědů baribalů (Ursus americanus), kteří se sice během zimního spánku taky nijak nepředřou, ale na jaře vstávají s kostrou nabitou vápníkem. Často mívají kosti prosyceny vápníkem více, než když na podzim uléhali k spánku. Tím se liší dokonce i od většiny ostatních zimních spáčů. Zimující baribal vykazuje ještě jednu prapodivnou anomálii. Ve spánku na rozdíl od jiných zimních spáčů nevykonává tělesnou potřebu. Nemočí ani nekálí. Donahue je přesvědčen, že právě tak medvěd ušetří vápník, který by mu jinak s močí a výkaly odcházel z těla. Medvěd se nemůže vápníku zbavit a proto jej ukládá do kostí. Zabije hned dvě mouchy jednou ranou. Donahue se proto chce soustředit na strukturu medvědích hormonů regulujících hospodaření s vápníkem v těle. Doufá, že se tak dostane na stopu léku proti osteoporóze. Doufejme, že se mu to povede a že jeho lék nebude mít  nežádoucí vedlejší „medvědí účinky“  - tedy že jeho užívání nebude provázet několik měsíců trvající zácpa, jakou si „užívá“ pospávající baribal.

 Medvěd narubal, ten se má. Celou zimu prospí a budí se s kostrou silnější, než s jakou uléhal.

 Osteoporóza (vpravo, ukázka kosti stižené „řídnutím“, vlevo pro srovnání zdravá kost) trápí v průmyslově vyspělých zemích polovinu žen po padesátce a čtvrtinu mužů stejné věkové kategorie. Lidé v rozvojových zemích jsou téhle choroby většinou ušetřeni nebo se kritického věku (třeba kvůli AIDS) vůbec nedožijí.