Stravování je na první pohled vcelku fádní, víceméně pravidelná záležitost, v níž asi ne každého napadne hledat nějaké hlubší významy a souvislosti. Přitom je právě jídlo velice významným prvkem lidské kultury, kolem něhož se počátku točí evoluce lidské společnosti. Právě dělení jídla, zejména prestižního masa z náročně ulovené kořisti, bývalo prakticky celou lidskou historii naprosto zásadním mechanismem získání toho jediného opravdu důležitého platidla, totiž společenské prestiže. Úspěšní lovci velké hromady masa by obvykle celou svoji kořist nepozřeli ani za cenu vážných zdravotních následků a tak si za jídlo velmi chytře kupovali přátelství, politické spojence a v neposlední řadě sex. V dnešní průmyslové civilizaci to není tak nápadné, ale i dnes se důležitá spojenectví, obchody nebo partnerské svazky podezřele často uzavírají v prostředí překypujícím dobrým jídlem.
S malou nadsázkou lze říct, že lidskou společnost vytvarovalo dobrovolné dělení jídla. Vědci byli až donedávna přesvědčeni, že právě jenom lidé jsou schopni se o své těžce nabyté jídlo z vlastní vůle rozdělit s jinými nepříbuznými příslušníky vlastního druhu. Teď je to jinak, čerstvý výzkum, jehož závěry budou publikovány v březnovém čísle časopisu Current Biology dokládá, že i bonobové (Pan paniscus) se dovedou dobrovolně podělit o jídlo.
Vedoucím tohoto projektu byl Brian Hare z Duke University v Severní Karolíně. Se svými spolupracovníky studoval dvojice vyhladovělých a nepříbuzných bonobů ve slavném sirotčinci pro bonoby - Lola ya Bonobo Sanctuary, který sídlí v Demokratické republice Kongo. Bonobové jsou již dlouho, často až přehnaně považováni za velmi tolerantní tvory, kteří si na rozdíl od svých nejbližších příbuzných šimpanzů osvojili pohodový životní styl květinových dětí, plný bezstarostného sexu každého s každým - bez ohledu na věk a pohlaví. Přesto až dosud nikoho nenapadlo experimentálně prozkoumat jejich společenské sklony při jídle. Bonobové pojídají především ovoce a listy různých druhů rostlin, nejsou to však žádní fanatičtí vegetariáni a nepohrdnou ani hmyzem nebo chutným masíčkem menších savců.
Vybraní bonobové dostali v rámci experimentu možnost výběru mezi okamžitým slupnutím nabízené pochoutky a rozdělením se s kolegou bonobem, který byl umístěn ve vedlejší místnosti. Bonobo s jídlem druhého bonoba viděl a mohl mu snadno odemknout a přizvat ho na svoji hostinu. Ukázalo se, že bonobové pravidelně dávali přednost společnému jídlu s druhým bonobem, i když mohli testovací jídlo bez potíží sníst sami. Rozhodovali se přitom zcela dobrovolně, bez známek stresu nebo agrese od druhého bonoba. Bonobové si nepochybně jídlo velmi cení a mnohá pozorování bonobů v situacích, kdy se nemohli s nikým rozdělit naznačují, že se jídla vzdávají jen neradi a že se snaží takovým ztrátám v rámci svých možností předcházet.
Hare a spol. předpokládají, že bonobové, stejně jako lidé, nesdílejí cenné jídlo jen tak pro zábavu, ale že tím získávají prestiž a náklonnost svých soukmenovců. Výzkum bonobů je v tomto ohledu na úplném počátku, slibuje ale každopádně velmi zajímavé výsledky, které by nám mohly leccos prozradit i o nás samotných.
Zdroj: EurekAlert!