Také jste podlehli reklamě která hlásá, že chcete-li pro své zdraví něco udělat, musíte máslo ve svém jídelníčku nahradit rostlinnými ztuženými tuky? Hydrogenované oleje mají celou řadu podbízivých jmen, jsou většinou levnější než máslo a na obalech se dočteme, že jsou k vašemu srdci vstřícnější. Výsledky studie, kterou provedli v Lund University ale ukazuje na něco jiného. Rozbory krve u lidí ukázaly, že pojídání másla zvyšuje v porovnání s rostlinnými tuky hladinu krevního tuku výrazně méně. Vysvětlení je třeba hledat v tom, že asi 20 procent mléčného tuku tvoří krátké a středně dlouhé řetězce mastných kyselin. Jsou to molekuly přímo využitelné jako zdroj energie. Proto nijak zvlášť hodnoty, které označujeme jako hladinu krevního tuku, nezvyšují. Pro zajímavost lze dodat, že tyto kyseliny se používají k výživě pacientů, kteří mají problémy s příjmem potravy. Kyseliny původem z másla by se měly řadit mezi „dobré mastné kyseliny“.
Švédští vědci uvádějí ještě jeden argument, který by měl poněkud změnit momentální představu o škodlivosti másla. Souvisí s chováním našeho zažívacího traktu. Střevní buňky raději uskladňují máselný tuk než dlouhé řetězce rostlinných tuků. Máslo sice zvyšuje množství volných mastných kyselin v krvi, ale ty jsou v těle snadno a rychle "spalovány“. Ale ať už tělo dosahuje nízké hodnoty tuku v krvi čím chce, rozhodující je zjištění, že máslo zvyšuje obsah tuku v krvi méně než jiné tuky. Při pokusu s pokusnými osobami se také projevil vliv pohlaví. I když se máslo jeví být k cévám šetrnější u mužů i žen, výraznější rozdíl se ukázal u silnějšího pohlaví. Není to nic mimořádného, protože obsah tuků v krvi souvisí s hormony a ty rozhodují o rozdílném ukládání zásob tělního tuku. Jde prostě jen o odchylky dané rozdílným metabolismem muže a ženy. Známou věcí je i nutnost provádět taková porovnávající šetření u žen v odpovídajícím stádiu jejich cyklů. Zdá se, že všechna rizika, která by mohla výsledky pokusu zpochybnit byla vzata v potaz. Ze severské země k nám tak přichází poněkud jiný obraz dějů v naší krvi, než jaký by si přáli manažeři továren, jejichž náplní je do levných rostlinných olejů nacpat pod tlakem molekuly vodíku a prodávat to jako „zdravější máslo“. Hydrogenace, jak se proces nazývá, je relativně jednoduchá a její úlohou je zajistit, aby výsledný produkt netekl. Ale abychom výrobcům náhražek másla nekřivdili, rozdíl od margarínů z dob válečných tu přece jen je. Dnešní výrobky jsou přibarveny oku lahodící žluťí, mnohé jsou příjemně parfemovány a do některých se dodávají i vitamíny.
Pokusy na Universitě v Lund nebyly provedeny na velkém souboru. V pokusu bylo jen 19 žen a 28 mužů. Každý z dobrovolníků měl v povinnostech postupně zdlábnout tři jídla. Den před každým sledovaným jídlem se prověřovaná osoba musela postit. To aby hladiny tuku v krvi nebyly ovlivněny něčím jiným, než zkoumanou dietou. Jednotlivá jídla obsahovala tuky z různých zdrojů. Jedno bylo maštěno lněným olejem, druhé olejem řepkovým a třetí mléčným tukem. Následující den pak všem dobrovolníkům čtyřikrát v průběhu sedmi hodin odebrali vzorky krve a sledovali jejich složení. Výsledky potvrdily známou věc - že máslo také zvyšuje obsah krevního cholesterolu. Jeho efekt se ale prosazuje pozvolna. Rostlinné oleje tak činí mnohem razantněji. Podle autorů publikace tyto krátkodobé efekty konzumace tuků a jejich vlivy na náš zdravotní stav nejsou zatím dostatečně studovány a ani známy. Vše nasvědčuje tomu, že různé tuky budou mít různé přednosti. Rozdělovat je jen na "ty zdravé“ a „nezdravé“ je hloupé. Jestli chovatelé skotu nové poznatky ze Švédska využijí a dotáhnou věc do konce k mnohem přesvědčivější argumentaci a zda fakta také využijí k propagaci svého produktu na trhu obdobně, jako to umí výrobci margarínu, je už poněkud jiná otázka.
Pramen: Lund University