Homosexualita
V Babylonské říši byla homosexualita odsuzována. Chamurapiho zákoník stanovoval jako trest za homosexuální styk kastraci. Ve starověkém Egyptě nebyla homosexualita pokládána za společensky pozitivní jev, nicméně byla tolerována. V Řecku nejenže byla široce akceptována, ale byla dokonce podporována státem. Mít mladého chlapce patřilo k dobrému mravu a bylo to považováno za znak mužnosti. Thébští válečníci (thébská svatá družina) se skládala výlučně z homosexuálů. Platilo, že bojovníci spojeni navzájem milostnými pouty válčí urputněji, neboť válčí i za své milence. Největšího oficiálního rozkvětu doznala homosexualita v dórských obcích. Militaristický stát Sparta učinil takovou výchovu součástí svého vzdělávacího a výcvikového systému. Papež Julius III se netajil vztahem se svým adoptivním "synovcem" Innocenzo Ciocchi Del Monte. Negramotného hocha z ulice jmenoval papež dokonce do úřadu cardinalis nepos, tedy mezi nejmocnější muže tehdejšího světa. Křesťanství stejnopohlavní svazky sice postavilo mimo zákon a ty, kdo se takovým stykem provinili, odsuzovalo k trestu smrti upálením, ale jak nyní z provalených afér se zneužíváním dětí kněžími vychází najevo, i ta nejtvrdší opatření se míjí účinkem. Homosexualita je podle studie amerických lékařů mezi klérem dokonce častějším jevem, než v běžné populaci. Pro evoluční biology je existence homosexuality vděčné téma ke studiu. Nová studie zaměřená na chování čtyřprocentní menšiny je z dílny psychologů Paula Vaseye a Douga VanderLaana z University of Lethbridge. Tito dva Kanaďané se vydali jev studovat do oblasti jižního Pacifiku. Na ostrově Samoa neberou homosexuály jako zavrhovanou menšinu ale jako přirozenou součást a rovnocenné členy své komunity.
Je v tom genetika?
Homosexualita není jen výsadou člověka a je v přírodě běžná. Dopouštějí se jí savci, ptáci i hmyz. A protože se chování zvířat jen zřídka řídí kulturou, orientace na stejné pohlaví musí mít dědičný (genetický) základ. Evoluční zákonitosti by se jinak postaraly o to, aby geny, které neposkytují svému nositeli, nebo populaci jako celku nějakou výhodu, vymizely.
Odpověď dává matematika
Každý z nás dědí po rodičích svůj jedinečný vzorec DNA. Máme dvě sady chromozomů, celkem 23 párů čili 46 chromozomů. Jeden chromozom získáváme od matky a druhý od otce. Jelikož otec má dvě varianty každého z těchto 23 párů chromozomů, existuje 50% šance, že svému potomkovi náhodně předá ten který chromozom. Podobně i matka má dva od každého chromozomu.
Teoreticky platí, že mají-li dva sourozenci tutéž matku a otce, měli by sdílet 50% chromozomů matky a 50% chromozomů otce. Sourozenci mají 50% genů totožných. U polovičních sourozenců to je 25% genů. Gay také má se svým synovcem 25% společných genů. Matematicky vzato, pokud gay podporuje dva synovce, je to z evolučního pohledu propagace svých genů stejné, jako kdyby se staral a pomáhal prosadit se jednomu svému přímému potomkovi (synovi, dceři).
Genům je jedno, zda se jejich převod do další generace děje prostřednictvím našich vlastních potomků, nebo kombinacemi, které od našich rodičů získali děti naší sestry či bratra. Z čistě nezaujatého pohledu vyplývá, že je evolučně výhodné, když v rámci rodinného klanu dětem pomáhají gayové. Ve snaze přežít je pro sobecké geny každý prostředek dobrý a žádný není zavrženíhodný.
Poznatky z ostrova Samoa to potvrzují
Pacifický ostrov Samoa si kanadští vědci ke svému výzkumu nevybrali náhodou. Muže preferující vztah s jiným mužem tamní společnost akceptuje, bere je jako další z pohlaví. Označují je za fa"afafine, což znamená ani muž ani žena. Fa"afafine mají tendenci být zženštilými a tak se jako sexuální partneři stávají atraktivní pro jiné dospělé muže.
Vědci na ostrově pobyli několik let. Zjistili, že fa"afafine jsou altruističtí a že inklinují ke svým neteřím a synovcům více, než tamní ženy a heterosexuální muži. Ochotně děti svých příbuzných hlídají a vychovávají je, učí se s nimi. Pomáhají jim i materiálně, například jim platí zdravotní péči a vzdělání. Vědce zajímalo, zda altruismus gayů je směrován specificky. Zda vstřícný vztah se týká jen příbuzných, a nebo zda je nezištná snaha pomáhat gayům vlastní a chovají se stejně ke všem dětem. Provedli řadu pozorování a testů, při nichž rafinovaně kladenými otázkami u žen, mužů a gayů zjišťovali, zda v jejich vztazích k drobotině jsou nějaké rozdíly. Výsledky tohoto šetření publikovali v časopise Psychological Science. K nejzajímavějším poznatkům patří, že samoanští gayové se nechovají ke všem dětem stejně. Výchovou i materiálně podporují především děti svých blízkých příbuzných. Ochotou pomáhat nepříbuzným jedincům nijak zvlášť neoplývají.
Pramen: Association for Psychological Science