V pořadu Vstupte!, který odvysílá 5. února 2010 stanice Českého rozhlasu Leonardo se Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby a České zemědělské university v Praze vrátí ke zprávě, kterou přinesl britský deník Sunday Times na sklonku loňského roku. Oznamovala výsledky experimentu nizozemských biologů, při kterém vyrostl v laboratoři kousek vepřového. Tým profesora Marka Posta z university v Eindhovenu izoloval svalové buňky prasat a následně je množil v živném roztoku. Získal masu buněk, která však má do vzhledu vepřové kýty nebo bůčku hodně daleko.
„V této chvíli máme cosi jako atrofovanou svalovou tkáň,“ přiznává Mark Post. „Musíme najít způsob, jak ji vylepšit tréninkem a napínáním. Ale my to zvládneme. Výsledný produkt bude přínosem pro životní prostředí a omezí utrpení zvířat. Pokud bude vypadat a chutnat jako maso, budou ho lidé kupovat. Můžeme vzít buňky z jednoho zvířete a namnožit je do objemu, jaký bychom získali od milionů zvířat.“
Mediálné přítažlivou zprávu biolog Jaroslav Petr komentuje:
Nechtělo se ani věřit, jak velkou publicitu Postův „objev“ získal. Navzdory faktu, že jej neotiskl žádný z předních vědeckých časopisů, který by garantoval hodnověrnost zveřejněných informací. Publicisté se předháněli v tom, aby čtenářům, divákům či posluchačům představili „maso ze zkumavky“ jako budoucnost zemědělství a pokrm zítřka.
Kauza „maso ze zkumavky“ je názorným příkladem toho, jak se na úkor skutečně významných vědeckých objevů nejednou mluví a píše o objevech, které ve skutečnosti ani vědeckými objevy nejsou. Jak je to možné? Přijdeme na to, když se naučíme tak trochu číst „mezi řádky“. Postův výzkum financovala nizozemská vláda a jedna velká uzenářská společnost. V současnosti hledá Post další investory. A to je důvod, proč upřednostnil propagaci svého výzkumu v denním tisku před publikací výsledků ve vědeckém časopise. Bankéři a finančníci vědecké časopisy nečtou. Zato velkými deníky a jejich webovými stránkami listují pravidelně. Post doufá, že někdo z movitých investorů shledá výzkum v oblasti laboratorně pěstovaného masa jako nadějný a sáhne hluboko do kapsy.
Lov na investory patří k základním dovednostem šéfů biotechnologických firem. Jen málokterému vědci se poštěstí, aby ho „naháněli“ bankéři a nutili mu peníze na výzkum. Přihodilo se to americkému genetikovi Herbertu Boyerovi. Toho v roce 1976 kontaktoval investor Bob Swanston a přemluvil jej k založení firmy Genentech. S Boyerovými zkušenostmi a Swanstonovými penězi dokázal Genentech rozjet výrobu lidského inzulínu pomocí bakterií, do kterých byl vnesen metodami genového inženýrství lidský gen. Následný úspěch udělal z Genentechu vlajkovou loď biotechnologického podnikání a otevřel vědcům oči. Najednou bylo všem jasné, že se podnikáním v biotechnologiích dají vydělat pohádkové peníze.
O investory zuří permanentní válka. Důležité je v ní mobilizovat sdělovací prostředky. Těm je třeba „hodit návnadu“ v podobě zajímavého tématu. „Umělé maso“ Marka Posta možná není dobré na talíři. Zatím ho neochutnali ani jeho tvůrci. Sdělovacím prostředkům však zjevně „šmakuje“. Píše se o něm v novinách i na internetu. Zprávy o něm kolují po internetových sociálních sítích, jako je Twitter nebo Facebook. Stranou nezůstal ani rozhlas a televize.
Těm všem je třeba upravit zprávu o výzkumu „masa ze zkumavky“ na lehce stravitelnou „krmi“. Na přesnost se přitom obvykle moc nehledí. Zanedbat nelze ani takový zdánlivý detail, jako je volba okamžiku vydání tiskové zprávy. Kontroverzní informace bývají zhusta pouštěny do světa těsně před dny pracovního volna nebo během svátků, kdy je možnost ověření informací podstatně komplikovanější než uprostřed pracovního týdne. Také článek o umělém masu se objevil na webu Timesů v neděli. Výsledkem takového načasování je, že v pondělí ráno zdobí kontroverzní zpráva titulní stránky většiny deníků. Jasným faulem na novináře je opožděné vydávání oprav a „doplňujících informací“. Není výjimkou, že zpráva, jež uvádí aspoň trochu na pravou míru úmyslně vypuštěnou „bublinu“, vyjde až po uzávěrce největších deníků, takže novináři nestihnou korekci provést.
Čtenář, posluchač nebo divák, který nevidí do zákulisí této špinavé hry, může propadnout dojmu, že vědci už drží příslovečného „vrabce v hrsti“. Realita je taková, že často slibují fiktivního holuba na hodně vysoké střeše.
Pořad se vysílá v premiéře 5. února 2010 v 11.00 hodin na Českém rozhlase Leonardo.
Zvukový záznam pak bude volně ke stažení.
Po odvysílání relace najdete celý text pořadu na této stránce jako připojený soubor. www.osel.cz.