Jak je obecně známo, dinosauři vznikli ve středním triasu, před asi 235 miliony let. Jsou pro nás starobylým živočišným nadřádem, který považujeme za vyhynulý. Není to zcela pravda, dnešní ekosystémy s námi sdílí deset tisíc druhů jejich létajících opeřených evolučních potomků. Samozřejmě i dinosauři měli své přímé předky, kteří prožívali svá drobná osobní i evoluční dramata v době plné drastických změn podnebí a přírodní rovnováhy na ohromné triasové Všezemi. O jaké tvory šlo?
Předkové dinosaurů ze skupiny archosaurních plazů byli poměrně malí, lehce stavění a dlouhonozí živočichové. Byli nejspíš schopni vytrvalého běhu, který jim ve světě plném nebezpečných rauisuchianů, kynodontů a stádeček étosaurů mohl při mnoha různých příležitostech zachránit život. Budoucí vládci pevnin tedy začínali bezmála na chvostu potravního řetězce, jako jedni z těch menších a slabších. Patřili do skupiny ornitodiranů ("ptačí krky"), kam později spadali také praví dinosauři a nejspíš i ptakoještěři. Společným znakem těchto pokročilých plazů byly nohy vzpřímené pod tělem a "závěsný" kotník. Téměř veškeré známé fosílie raných ornitodiranů pochází z Jižní Ameriky. Z nějakého důvodu jsou obvykle dobře dochovány jen kosti zadních končetin a pánev, zbytek kostry naopak nebývá dochován téměř nikdy. Z fragmentárních kosterních pozůstatků je zřejmé jen tolik, že šlo o bipední tvory s krátkými, trojúhelníkovitě tvarovanými hlavami a s malými špičatými zuby (sloužícími nejspíše k pojídání hmyzu).
Velký průlom v poznání dinosauřích předků znamenaly objevy amerického paleontologa Alfreda S. Romera (1894-1973) v Argentině na počátku 70. let. Mezi známé objevy patří drobní archosauři Lagosuchus, Marasuchus (mohou být totožné) a poněkud větší Lagerpeton. Zatímco první dva byli drobnými běžci, asi 70 cm dlouhý lagerpeton se dle názoru některých vědců možná pohyboval skoky, podobně jako dnešní králíci. Ještě o něco větší byly rody Pseudolagosuchus a Lewisuchus o délce kolem jednoho metru. Druhý zmíněný měl ze všech největší hlavu v poměru k velikosti těla a možná se specializoval na lov svých menších příbuzných. Také v tomto případě je možné, že oba rody jsou ve skutečnosti vlastně jediným. Podle některých paleontologů však lewisuchus není ani ornitodiran a je spíše blízkým příbuzným předků dnešních krokodýlů. Fragmentární materiál bohužel není objasnění těchto klasifikačních obtíží příliš nakloněn...
Zajímavým příspěvkem do problematiky dinosauřích příbuzných byl také objev silesaura u polského Krasiejówa (42 km východně od Opole). Silesaurus opolensis ("slezský ještěr z Opole") byl objeven v roce 2000 a popsán o tři roky později z vrstev starých asi 230-223 milionů let. Je tedy příliš "mladý" na to, aby mohl představovat skutečného předka pravých dinosaurů, vývojově jim však stojí velmi blízko. Asi 1,5-2,3 metru dlouhý tvor se mohl pohybovat po dvou i po čtyřech končetinách, měl zuby s čepelí listovitého tvaru (byl zřejmě převážně býložravý) a jeho stydká i kyčelní kost byly relativně velmi tenké. Zdá se proto, že stál vývojově blíže pravým dinosaurům než argentinským "proto-dinosaurům". Těm byl naopak více příbuzný severoamerický Dromomeron, popsaný v roce 2007. Silesaurovi byl zase vývojově bližší jiný dinosauromorf z Nového Mexika, Eucoelophysis a snad také brazilský Sacisaurus.
Všichni tito tvorové sdílejí s pravými dinosaury některé z jejich anatomických znaků, ne však všechny klíčové charakteristiky. Společně s dinosaury tvoří zmínění triasoví plazi skupinu Dinosauromorpha (doslova "dinosaurotvaří"). První dinosauři byli svým předkům pochopitelně velmi podobní a dělat mezi nimi ostré vymezující čáry je v podstatě nemožné. Také první dinosauři byli poměrně malí, především po dvou nohách se pohybující živočichové aktivního ražení. V období svrchního triasu se objevuje příliš mnoho linií ornitodiranů a některé musely být zákonitě vytlačeny. Dinosauři byli zřejmě úspěšnější, jelikož brzy vykazovali úspěšné adaptace pro získáváni potravy, efektivnější pohyb apod. Na přelomu triasu a jury pravděpodobně všichni dinosauromorfové s výjimkou zástupců Dinosauria vymírají. Ve stejné době mizí také rauisuchiani a další významní konkurenti dinosaurů. Svět tak patří na dlouhých 135 milionů let "strašným ještěrům“…
Stránky autora: Dinosauria https://dinosaurus.bloguje.cz/