Absces bývá předzvěstí pěkné polízanice. Hnisavé ložisko uzavřené v tkáni vzdoruje antibiotikům a často nepomůže nic jiného, než chirurgický zákrok, při kterém se ložisko otevře. Izraelští vědci nyní vyvinuli speciální nanočástice, které uvolňují molekuly oxidu dusnatého a úspěšně je odzkoušeli při léčbě zánětlivých ložisek způsobených multirezistentním kmenem bakterie Staphylococcus aureus (MRSA).
Již dříve prokázali vědci z téhož izraelského týmu, že nanočástice uvolňující oxid dusnatý léčí úspěšně povrchové kožní infekce. Výsledky jejich experimentů tehdy zveřejnil lékařský časopis Journal of Investigative Dermatology. Nyní vědci uspěli při léčbě hloubkových zánětů, jejichž léčba bývá podstatně komplikovanější než u povrchových zánětů. Oxid dusnatý představuje přirozený prostředek, kterým se organismus brání proti bakteriálním infekcím. Bílé krvinky produkují tento plyn při kontaktu s bakteriemi ve velkém množství a zabíjejí je s pomocí molekul tohoto plynu.
Nevýhodou oxidu dusnatého je jeho krátká životnost. Podávání plynu pro léčbu zánětů obvykle krachlo na tom, že se nedařilo udržet potřebné koncentrace plynu po dostatečně dlouhou dobu. Nanočástice tento problém řeší, protože dokážou vylučovat oxid dusnatý dost dlouho na to, aby to bakteriím pořádně „zatopilo“. Nanočástice po vpravení do tkání nasávají vodu, bobtnají a postupně uvolňují svůj „náklad“. Je zřejmé, že nemusí nést do nemocné tkáně jen látky uvolňující oxid dusnatý. Mohou sloužit jako nosiče mnoha dalších léků, např. růstových faktorů napomáhajících regeneraci nebo cytostatik potlačujících množení nádorových buněk.
Pramen: PLoS ONE