Snižování emisí už bylo v posledních dnech opravdu dost. Proč se neosvěžit stoprocentně přírodními zářezy do globálního klimatu? Velmi daleko od vymrzlé Kodaně, v tropické Asii, na pohádkovém ostrově Sumatra poblíž Velkého sumatránského zlomu, leží jedno vulkanické jezero. Jmenuje se Toba a vlastně to není jen tak nějaká sopka. S rozlohou 1 130 kilometrů čtverečních jde o největší vulkanické jezero na světě.
Je pozůstatkem gigantické exploze, o níž se mluví jako o výbuchu supervulkánu, ke které došlo někdy v době před 67 500 až 75 500 lety. Během posledního miliónu let se tu odehrály minimálně tři veliké sopečné výbuchy, které vždy vytvořily velkou kalderu. Do dějin ale vstoupil hlavně ten nejmladší, který možná byl největší sopečnou explozí za posledních 25 miliónů let. Uvádí se, že výbuch Toby vyvrhnul 2800 kubických kilometrů horniny, přičemž slavná erupce hory sv. Heleny v americkém státě Washington s odřenýma ušima překonala jeden jediný kubický kilometr vyvrženého materiálu.
Výbuch Toby zhruba před 70 tisíci lety samozřejmě zpustošil blízké okolí vulkánu, ale kromě toho drasticky zasáhl i celoplanetární klima. Tím způsobil takzvanou Tobskou katastrofu, která úplně změnila život našich předků. I docela normální, skromný sopečný výbuch v dnešní době meziledové znatelně ochladí globální klima. Napadaný sopečný popel odráží sluneční záření zpátky do vesmíru a vulkanické aerosoly ze sloučenin síry v atmosféře omezují už jeho průchod dolů na zemi. Asi není moc těžké si představit, co s planetárním klimatem udělá gigantická exploze supervulkánu, která se odehraje uprostřed naplno rozběhlé doby ledové. Zdá se, že například v Africe, bydlišti velkých populací Homo sapiens, rok po výbuchu poklesla průměrná teplota o 16 stupňů Celsia. Příroda jihovýchodní Asie se všemi tehdejšími tropickými pralesy byla z větší části vymazána ze světa - v dnešní Malajsii jsou místa pokrytá devíti metry sopečného popela z Toby.
Náhlý úder šílené doby hyperledové, který přišel během temných let po Tobě, pravděpodobně způsobil rozsáhlé vymření tehdejších lidí. Celé lidstvo se smrsklo na pár tisíc jedinců, což mělo závažné genetické a evoluční důsledky. To díky Tobě nás pronásledují mnohé genetické neduhy a nedopatření a zároveň jsme si všichni tak velice geneticky podobní, navzdory často velmi odlišnému fyzickému vzhledu. Potvrzují nám to genetické analýzy našich vlastních genů, ale také třeba genů lidských vší anebo genů nepříjemného původce žaludečních vředů – epsilon proteobakterie jménem Helicobacter pylori.
Přestože to není tak dávno, tak jsou kolem erupce supervulkánu v Tobě stále mnohé otazníky. Antropolog Stanley Ambrose z University of Illinois a jeho spolupracovníci nedávno zkoumali vliv výbuchu v Tobě na život v tehdejší Indii. Badatelé analyzovali pyl z mořského sedimentu vytaženého z Bengálského zálivu, který zahrnoval i vrstvu popela z Toby a současně s tím studovali poměry izotopů uhlíku ve vzorcích půdních karbonátů odebraných na 3 lokalitách v centrální Indii z vrstev těsně před a těsně po explozi v Tobě. Obě série dat nezávisle potvrdily nápadnou změnu vegetace v Indii, která se odehrála bezprostředně po výbuchu. Před Tobou byla Indie z větší části pokrytá lesy. Po výbuchu supervulkánu pak na přinejmenším dalších tisíc let z fosilního záznamu zmizely kapradiny, které mají rády prostředí vlhkých lesů a místo nich převládaly otevřené savany a stepi. Jak se zdá, s poklesem teplot vcelku pochopitelně došlo i k výraznému snížení vlhkosti. Vše nasvědčuje tomu, že poměrně nedávný výbuch supervulkánu na dlouhou dobu odlesnil nejen dnešní jihovýchodní Asii, ale i Indii. Výbuchy supervulkánů jsou sice vzácné, ale pravidelné, takže by asi bylo dobré si držet palce, aby k něčemu podobnému nedošlo za našich životů a potomkům by zase bylo fajn přát, aby měli k dispozici dobré technologické vychytávky, které je ochrání před mastným popelem a vulkanickou zimou.
Prameny:
ScienceDaily 24.11. 2009. Wikipedia (Supervolcano, Toba Catastrophe Theory)