Tiché, ale brutální mravenčí války se odehrávají i u nás v mírném pásu a vždy upoutají pozornost kolemjdoucích. Když se ale džunglí valí kolonie kočovných mravenců, tak je to bezpochyby nezapomenutelný zážitek, v němž se smíchá respekt k miliónové armádě s obavami z nespočtu drobných kusadel a žihadel.
Strategii věčně pohyblivých kočovníků, útočících v nesmírných masách na vše živé, nezávisle na sobě několikrát vymysleli mravenci z různých evolučních linií. Toto takzvané legionářské chování (legionary behavior) dnes na světě praktikuje přes 200 druhů mravenců. Známými válečníky Starého světa jsou kočovníci rodu Dorylus, anglicky zvaní army ants, driver ants či safari ants. Jejich kolonie čítají přes 20 miliónů mravenců, z nichž mnozí jsou mohutní vojáci, vybavení žihadlem a především hrozivými kusadly.
Koloniím kočovníků šéfuje vždy jedna veliká královna, která je matkou miliónů svých poddaných. Vojáci ji samozřejmě brání do posledního mravence, přesto se občas přihodí, že královna zahyne. Postupně se ukázalo, že po smrti královny obvykle celá ohromná kolonie záhadně zmizí. Co se pak se všemi těmi mravenci stane?
S odpovědí nedávno vyrukoval David Kronauer z Museum of Comparative Zoology na Harvard University, který s dalšími kolegy zkoumal kolonie kočovných mravenců druhu Dorylus molestus v mravenčím ráji na svazích hor Mount Kenya.
Badatelé nejprve nekompromisně odstranili vládnoucí královny v deseti vybraných koloniích těchto mravenců a pak sledovali dalších osud osiřelých mravenčích říší.
Dvěma z deseti zkoumaných kolonií se povedlo zmizet v džungli beze stopy. Ze zbývajících osmi si sedm zvolilo velmi překvapivou strategii. Prostě se připojili k sousedním koloniím s královnami, přičemž genetické analýzy potvrdily, že šlo o jejich relativně blízké příbuzné. Bývalí sirotci zvolna ztrácejí chemickou vůní své bývalé kolonie a za pár dní se stanou plnohodnotnými členy kolonie, která se jich ujala. Vědci se domnívají, že takové splývání kolonií by i u jiných mravenců mohlo být běžné. Zbývající kolonie bez královny, která byla ze všech osmi největší, si vybrala jiný osud. Její dělnice nakladli vajíčka a z nich vychovali 31 okřídlených samečků. To je sice jenom jedno procento počtu samečků, které obvykle vyprodukuje normálně fungující kolonie kočovníků s královnou, ale i jedno procento je pochopitelně mnohem lepší než nic.
Ani jedna z pozorovaných strategií osiřelých kočovníků není nijak zvlášť záhadná. V obou případech se kočovníci bez královny, které tak či onak čeká postupné vymření, snaží protlačit do budoucnosti alespoň nějaké své geny – buď připojením k sousedům, kteří jim jsou příbuzní anebo vychováním byť jen minimální generace samců.
| Kočovníci rodu Dorylus likvidují saranče v Kamerunu. Kredit: Karmesinkoenig, Wikmedia Commons. | Okouzlující Mount Kenya. Kredit: Chris 73, Wikimedia Commons. |
Pramen:
ScienceDaily 18.11. 2009, Proceedings of the Royal Society B online, Wikipedia (Dorylus, Army ant).