Pokud bychom byli v jižním Německu před 7000 lety, byli bychom zřejmě svědky hrůzných činů. Po dobu několika desetiletí se zde lidé mordovali a jedli. Zbytky po rituálních hostinách se pak házely do oválné jámy. K tomuto překvapivému závěru dospěli francouzští archeologové pod vedením Bruna Boulestina z University of Bordeaux.
V místě, kde dnes stojí vesnice Herxheim, se lidojedství mělo praktikovat ve velkém. Oběťmi měli být otroci, trestanci ale výběr nešťastníků se klidně mohl dát i podle zcela jiných, kriterií a oběťmi mohli být blízcí z vlastních řad. Za vším tím násilnictvím měla podle Francouzů stát tehdejší krize střední Evropy. Boulestin se svými spolupracovníky jsou přesvědčeni, že mají dost důkazů, kterými mohou tento nový názor doložit. Má jít o stovky kostí, které vykazují shodné znaky poškození, jako kosti zvířecí. Z toho, že se podobně poškrábané lidské i zvířecí kosti nacházejí na stejném místě, vědci usuzují, že i lidská těla byla porcována jako ta zvířecí. Vyobrazení na střepech hliněných hrnců, které se mezi kostmi našly vypovídají, že šlo o dobu před 7500 až 7 000 lety. Tedy o dobu neolitu, kdy se u nás začalo šířit farmaření.
Samotný nález kostí v Herxheimu není novinkou. Odkryli je již před desítkou let němečtí archeologové Jörg Orschiedt z University z Lipska a Miriam Haidleová z muzea ve Franfurtu. Ti tehdy o kanibalství neuvažovali. S nynějšími závěry francouzských kolegů nesouhlasí a po jejich vyjádření se v jiném význačném periodiku (Science News) nechali slyšet, že se Francouzi mýlí . Podle Němců byla lidská těla nejprve spálena a teprve pak rozlámána. To podle nich také dostatečně vysvětluje, proč lidské kosti vykazují stejné známky poškození jako kosti zvířecí. Pálení těl zemřelých je doloženou praktikou mnoha pravěkých kultur. O nic jiného nemá jít ani v Herxheimu.
Máme zde tedy teorie dvě. Německá dokazující ušlechtilost tamní rasy a francouzskou, která pravěk líčí jako „děs běs“. Jasno do věci nepřinesl ani třetí specialista, na nějž se media obrátila o pomoc. Rick Schulting, anglický archeolog z Oxfordu si to zřejmě nechce s nikým rozházet a tak se vyjádřil šalamounky. Prý by bylo velmi zajímavé, kdyby se dalším výzkumem potvrdilo, že jde o kanibalismus tak velkého rozsahu. Zatím byl doložen jen jeden případ neolitického kanibalismu. Je z doby před 6000 lety. V roce 1986 ve francouzské jeskyni byly nalezeny pozůstatky různých zvířat spolu s asi šesti nešťastníky, kteří měli být na stejném místě a ve stejnou dobu také porcováni a snědeni.
První vykopávky v Herxheimu pocházejí z let 1996 až 1999 a tehdejší závěr vyzněl ve prospěch kulturní společnosti. Mělo jít o osídlení početnou vyspělou komunitou používající zdobenou keramiku. Sídlo bylo obkrouženo dvěma strouhami. Tyto příkopy, jak se později ukázalo, byly hloubeny okolo osady postupně a vznikaly v průběhu několika staletí. Původně nebyly budovány jen jako pohřebiště, ale byly do nich házeny i kosti hospodářských zvířat a psů. V letech 2005 až 2008, kdy vykopávky pokračovaly, se v příkopech našly další lidské kosti. Tentokrát to byly lebky a úlomky čelistí. Zajímavé na nich bylo to, že mozkovny byly od zbytku lebek odřezány. Celkem jde o pozůstatky přibližně 500 lidí. Střepy nádob, se kterými lidské kosti sdílely stejnou vrstvu, svědčí o tom, že lidské kosti pochází z doby v rozmezí jen několika desítek let. Některé ze střepů pochází z míst sto kilometrů vzdálených, jiné až ze 400 kilometrů vzdálené "výrobny".
Příkopy s odpadky, které jsou nyní pro archeology zlatým dolem, neměly tehdy význam obranný a nejednalo se o překážku případným nájezdníkům. Šlo jen o jakési symbolické vymezení hranic. Podle německých archeologů se do jam lidské kosti dostaly tak, že tam byly už jako kosti dopraveny. Mělo se jednat o jejich odložení až poté, co byla těla ceremoniálně spálena někde jinde. Francouzský závěr vyznávající kanibalismus, se zase opírá o podobnosti v poškození, která se objevují jak na zvířecích, tak na lidských kostech. A také z toho, že lidská žebra musela být od páteře oddělena ještě před jejich vhozením do příkopu. Lebky podle francouzských vědců měly být před tím, než došlo k jejich otevření, zbaveny kůže a svalstva. Zářezy a škrábance jsou prý důkazem vyjímání jazyku. Zářezy na dlouhých kostech nohy zase mají svědčit o dobývání a pojídání morku svých blízkých. Boulestin je dokonce přesvědčen, že na kostech ruky jsou stopy po okusování a to v místech, kde kosti byly záměrně rozdrceny. Stopy kanibalismu nesou podle něj stovky kostí a ty, které šrámy o kanibalství nevykazují, jsou prý v nálezu jen výjimkou.
Němci se s takovým názorem nemohou ztotožnit a oponují tím, že chybějící čelisti nejsou důkazem nějakého vyřezávání jazyka, ale jen dokladem pálení obětí, při němž čelisti jednoduše upadly a došly k úhoně. Boulestin kontruje nálezem tří jiných lokalit, které podle něj také svědčí o masakrech tuctů lidí v přibližně stejné době, kdy to v centrální Evropě „politicky vřelo“. Herxheim podle všeho mezi taková místa také patřil. Na jeho straně je fakt, že krátce po době, kdy byly kosti do příkopu naházeny, bylo místo opuštěno.
Aby toho nebylo málo, tak se svou troškou do mlýna přichází další odborník na neolit. Podle Nicka Thorpe z University of Winchester není jisté, že tehdejší krize postihla i oblast Herxheimu, nicméně poničení faciálních částí lebek nepovažuje za náhodné. Důkladnost, se kterou je to provedeno, podle něj připomíná záměrnou snahu o destrukci identity. Řečeno prostou mluvou - mělo jít o akt msty, při kterém nešťastníkům rozbili „ciferníky“ tak, že ještě před pohřbením byli k nepoznání.
Čemu a komu nyní věřit? Toť otázka. Jasno by do toho, co se v Herxheimu skutečně stalo, mohla vnést plánovaná analýza kostí. Rozbor DNA by měl dát odpověď na to, zda poničené (okousané) lidské ostatky patří individuím ze stejné oblasti, nebo zda se jedná o cizince a odkud byli. Chemické složení kostí by mělo zase vypovědět o tom čím a jak se dotyční živili a tedy i k jaké společenské vrstvě patřili.
Zda byli neolitičtí lidé spíše altruistickými dobráky vyznávajícími pietní obřady, nebo šlo o agresivní lidojedy, zůstává zatím nerozhodnuto.
Pramen: University of Bordeaux