Na fakultách biologického výzkumu se zkoumá ledasco. Elwyn Isaac z University of Leeds se například věnoval voyeurismu mušího sexu. Zvyklosti muších pannen porovnával s chováním vrstevnic, které se svým partnerem již „něco měly“. Šlo o výzkum na drozofile, kterou známe pod jménem banánová muška a běžně ji doma odháníme od kazícího se ovoce. V přirozených podmínkách obě pohlaví dodržují charakteristický denní režim. Jsou aktivní za ranního rozbřesku a pak až za večerního šera. Přes den odpočívají a v noci spí. Zvláště dbají na nicnedělání o polední siestě. Je to logické, v době, kdy slunce pálí nejvíc, by jejich křehké tělíčko mohlo snadno přijít k úhoně.
Pozorováním much při jejich sexuálních hrátkách profesor odpozoroval, že mušky „po aktu“ dál klidně v noci spí, ale že sex je připravuje o jejich oblíbené odpolední lenošení. Po aktu, místo lenošení, hledají kde by co zbodly navíc a jsou velmi aktivní. To jim vydrží asi tak osm dnů. Dalším pitváním se v muších intimnostech vědec zjistil, že změna v chování není náhodná. Pokud měly muší partnerky sex s mušákem, jehož spermie nebyly obaleny látkou, kterou nazývá „sex peptid“, mušky lenošily tak, jak byly zvyklé za dob svého panenství. Odpolední režim jim nabouralo až to, pokud při sexu došlo k přenosu zmíněného „sex peptidu“. Jde tedy o změnu v chování navozenou chemicky a na vině je muší samec.
Spánek a odpočinek patří k něčemu, čemu se oddávají živé bytosti, od červů po člověka. Většinou jde o účelné využití doby, při níž organismy střádají síly na dobu, kdy je jejich vydání optimální. Připravit se o spánek musí tedy muškám přinášet nějakou výhodu. Ta nemůže být malá, když si uvědomíme, že jde o změnu chování na dlouhou dobu přičemž muší samičku tato změna vystavuje mnoha rizikům. Například tomu, že jí ostrý sluneční žár zcela vysuší. I když nedojde hned k nejhoršímu, pohyb v nepříznivých podmínkách z ní dělá pro predátory snadno dosažitelné sousto.
Sex peptid, který změní muší bonvivánky na život riskující hospodyňky, se muším samcům tvoří ve žlázách, které jsou obdobou mužské prostaty. Peptid, který žláza vytváří, se nabaluje spermiím na jejich ocásky. Není to ale jediná funkce, kterou na spermii nabalený peptid zastává. Kromě změny chování povzbuzuje samičku také k produkci vajíček. Zatímco peptidem neobdarovaná samička klade jedno až dvě vajíčka denně, jejich „ošetřené“ vrstevnice okolo stovky. A ještě jeden jeho efekt stojí za zmínku. Samičkám sex peptid bere chuť na další techtle mechtle s jinými mušáky. Cudnost jim ale vydrží jen asi tak sedm až deset dnů.
Za vším tím zvláštním muším počínáním je třeba vidět prospěšnost, chcete-li sobeckost, kde každý způsob k dosažení cíle (předat své geny dál) je dobrý a na riziko jednotlivce se v této hře nehledí. Zda se s podobnou sobeckostí ke svým partnerkám chová i mužská část lidské populace, se zatím neprokázalo. Díky zálibě profesora nyní alespoň víme, jak dlouhé prsty mohou mít přirozené signální molekuly přenášené spermiemi. Jak vidno, není pro ně problém přepnout v mozku spací režim na aktivní, bez ohledu na následky. Možná jsme na prahu nových způsobů léčby neurologických poruch jakými jsou insomnie, narkolepsie, a možná i jen obyčejné lenosti.
Prameny:
University of Leeds
Drosophila male sex peptide inhibits siesta sleep and promotes locomotor activity in the post-mated female. Proceedings of the Royal Society B, DOI: 10.1098/rspb.2009.1236