Dnešní Sahara je oceán písku a kamení. Nic moc tu nežije, ale stejně je to podivuhodný svět krásných barev tvarů. Těžko uvěřit, že by to kdy mohlo být jinak.
Naše planeta se ale mění, z pohledu geologa velmi zběsilou rychlostí a i Sahara má v historii Země mnoho podob. Před 100 milióny let, hluboko v období křídy, kdy ještě byly chicxulubský meteorit s dekkánským soptěním hudbou vzdálené budoucnosti, byla Sahara součástí jižní masy pevnin zvané Gondwana a hostila bizarní křídový svět savců, dinosaurů a také nevídaných krokodýlů.
Taje saharských křídových fosilií už několik let odkrývá slavný paleontolog Paul Sereno z University of Chicago. Zároveň své objevy ve spolupráci se vzdělávací společností National Geographic velmi zdatně popularizuje, což je pro omšelou paleontologii, kterou například česká veřejnost vnímá jako zaprášené skleněné vitríny, naprosto úžasná věc. Sereno pěkně ukazuje, kudy vede cesta k zájmu o muzea. Hravost, vtípky, promyšlená prezentace. Nedávno o sobě dal opět vědět a předvedl veřejnosti pětici výstředních krokodýlů, kteří před 100 milióny let žili na území dnešního Nigeru a Maroka kolem tehdejších řek, dnes jen obtížně představitelných v hromadách písku. Jejich pozůstatky se prý většinou válejí na povrchu pouštních skal a dun, což dělá ze saharské paleontologie něco jako houbaření. Na druhou stranu je to jistě mnohem napínavější výzkum, než třeba ve Spojených státech, kde se jen málokdy potulují agresivní nomádi.
Sereno je známý i díky dřívějšímu nálezu gigantického krokodýla Sarcosuchus imperator, přezdívaného jako SuperCroc, k němuž došlo právě na území Sahary. Svojí délkou přes 12 metrů a váhou odhadovanou na 8 tun se blíží autobusům a rozhodně se vyrovná největším dravcům tehdejší doby.
Sarkosuchus je naprosto kouzelné zvíře a už se mu povedlo vstoupit do popkultury. Podle Serena ale určitě není nejpodivnějším krokodýlem křídové Sahary. O tento primát se teď uchází pět dalších Serenových krokodýlů.
Prvním z nich je BoarCroc, čili Krokodýl Divočák, odborně známý jako Kaprosuchus saharicus. Je to šestimetrový mazlík z dnešního Nigeru a ke své přezdívce přišel díky velmi nebezpečně vypadajícím klům, které ve třech řadách ční z jeho horní i dolní čelisti. Podle odborníků kaprosuchus připomínal obrněného šavlozubého tygra a lovil na souši, kde byl nepochybně postrachem i větších dinosaurů. Proti němu maličký, zhruba jen metrový Araripesuchus rattoides z Maroka dostal přezdívku RatCroc – Krysí Krokodýl, kvůli zubům připomínajícím hlodáky. Nejspíš s nimi vyhrabával rostliny, možná i nějaký hmyz. Laganosuchus thaumastos nalezený v Nigeru i v Maroku Serenovi, v poušti nepochybně odříznutému od dobrot moderního světa, podle všeho tvarem metrové lebky s ostře špičatými zuby připomínal palačinku, takže mu říká Krododýl Palačinka – PancakeCroc. Šestimetrový laganosuchus by se ale stejně dobře mohl jmenovat Krokodýl Štika, protože stejně jako trpělivě číhající štika lovil ryby a podobnou vodní drobotinu.
Kachnoidní lebka opět jenom metrového krokodýla Anatosuchus minor nalezeného v Nigeru nevyhnutelně vedla k přezdívce DuckCroc. Kachní Krokodýl nebo snad Krokodýl Ptakopysk se širokými citlivými čelistmi si zřejmě liboval v místních rybkách, žábách a bezobratlých, které hledal kolem říčních břehů a v mělkých tůních.
Posledním z pětice výstředních krokodýlů saharské křídy je metr dlouhý DogCroc, čili Araripesuchus wegeneri z Nigeru. Paleontologové jich našli pět ležících přes sebe v jednom kusu skály. Navzdory své přezdívce, která souvisí se tvarem lebky, byl Psí Krokodýl všežravec, který kromě hmyzu nepohrdl ani rostlinstvem. Zdá se že šlo o čilé zvíře, které umělo dobře běhat i plavat.
Podle Serena a jeho kolegů je fantastické, že všichni tihle krokodýlové žili v jednu dobu na jednom místě. Sahara tehdy opravdu byla rájem krokodýlů. Dnešní aligátoři, krokodýlové a gaviálové jsou jenom smutným zbytkem dřívější pestré diverzity velikostí, tvarů a způsobů obživy mnoha typů krokodýlů. Sereno a spol. dokonce proměřili lebky Kachního a Psího Krokodýla a zjistili, že malí saharští krokodýlové byli docela dobří koumáci, kteří by v pohodě dnešní krokodýly strčili do kapsy. Jejich život byl nejspíš aktivní a pestrý, plný dobrodružství a objevování nových věcí. Přesto jsou ale i současní krokodýlové nesmírně zajímaví a v mnohém překvapivě podobní svým blízkým příbuzným ptákům, i když by jste to do nich asi neřekli.
DogCroc. Kredit: National Geographic.
Prameny:
Science Daily 19.11. 2009, National Geographic News 19.11. 2009.