Asi tak za milión, možná dva nebo tři milióny let, se naše planeta stane jeviště ohromujícího divadla.
Podle všeho v relativně blízkém vesmíru dojde ke gigantické explozi, kterou uvidí každý pozemský tvor, pokud bude mít alespoň pár světločivných buněk. Podle propočtu astronomů tenhle výbuch bude na noční obloze vidět zhruba jako Měsíc v úplňku a stejně jako Měsíc bude občas pozorovatelný i ve dne pouhým okem.
Na tohle velkolepé kosmické show se v jižním souhvězdí Lodní záď, ve vzdálenosti přibližně 2 120 světelných let od Země připravuje bílý trpaslík ze systému s jistě velice poetickým a snadno zapamatovatelným jménem HD 49798. Tenhle bílý trpaslík je ve skutečnosti nekompromisní extrémista. Poprvé mu na stopu přišla orbitální rentgenová observatoř ROSAT v roce 1997, když poblíž jasné hvězdy HD 49798 objevila záhadný zdroj rentgenového záření, který blikal hrůznou rychlostí - každých 13 vteřin.
Letitou záhadu nedávno vyřešila orbitální rentgenová observatoř nové generace XMM-Newton pracující pro ESA - European Space Agency, když zaměřila své citlivé rentgenové oko právě na hvězdný systém HD 49798. Z psychedelického rentgenového majáku se vyklubal bílý trpaslík, který je oproti jiným bílý trpaslíkům pořádně vypasený. Průměrný bílý trpaslík má hmotnost kolem 0,6 násobku hmoty našeho Slunce a je stlačený zhruba do velikosti Země. Díky přesnému měření Newtona víme, že bílý trpaslík ze systému HD 49798 váží jako 1,3 Slunce a jeho hmota je natlačená do prostoru o velikosti pouhé poloviny Země. Přitom rotuje ďábelskou rychlostí jedné otáčky za 13 vteřin, což vysvětluje ten pozorovaný rentgenový maják.
Se svoji hmotností je bílý trpaslík ze systému HD 49798 velmi blízko nebezpečné hranici 1,38 hmotnosti našeho Slunce. Bílé trpaslíky s touto hmotností a větší čeká dramatické finále, ve kterém vybuchnou jako supernova. V naší mateřské galaxii exploduje zhruba jedna supernova za 50 let, ale jen málokdy tak blízko, jako je systém HD 49798. Pozemský život by to prý měl bez problémů ustát, ale astronomové zároveň přísahají, že z toho bude velkolepé nebeské divadlo.
Je veliká škoda, že se ve dnešní vědě prosazuje trend dávat zajímavým hvězdám, galaxiím nebo třeba genům otřesná a nezapamatovatelná jména, která dělají z odborných a bohužel i z popularizačních textů přes veškerou snahu nestravitelné technické příručky. Vědci jsou v tomhle případě jenom sami proti sobě. Ani nejotrlejší mecenáše nebude věčně bavit dávat peníze na objevy dalších HD 49798 nebo třeba RX J0852.0-4622. Nejrychleji rotující bílý trpaslík, jakého jsme zatím našli, by si nějakou vtipnou přezdívku zasloužil. Zatím si stále ztřeštěně rotuje a ujídá hmotu svému hvězdnému dvojčeti, takže na to astronomové mají asi tak zhruba milión let čas.
Pozůstatek krásné supernovy SN 1006, která prý v roce 1006 dosáhla čtvrtiny jasnosti Měsíce. Kredit: NASA
Pramen:
Esa News 3.9. 2009, Science 325: 1222-1223.