James Roney s týmem spolupracovníků z University of Chicago platil chlapcům ve věku 18 až 36 let deset dolarů za to, když přišli do jeho laboratoře k absolvování jednoduchého testu při němž jim odebral vzorky slin. To co muži předem nevěděli bylo, že je výzkumníci záměrně nechali před odběrem slin popovídat si s dvacetiletou asistentkou.
Pětiminutová „srážka s dvacítkou“ při které asistentka hovořila jen minimálně (stačilo jen souhlasně pokyvovat hlavou a přitakávat), způsobila u mužských protějšků až třicetiprocentní nárůst hladiny testosteronu ve slinách. Asistentka měla v testu za úkol zaznamenat zájem o svou osobu. Vyhodnocení pokusu ukázalo, že dívka velmi přesně dokázala zájem vypozorovat a s tím jak hodnotila pocit poklesu zájmu (to když muži většinou začali hovořit o sobě), se vytrácel i testosteron z jejich slin.
O testosteronu se ví, že jeho hladina souvisí s libidem. Příliv testosteronu v mozku zřejmě také přispívá ke spouštění troufalého, vychloubačného, statečného a ztřeštěného jednání. A to nikoli jen krátkodobému. Pokusy na zvířatech ukázaly, že u nich testosteron spouští změny v chování, nazývané dvoření, ale současně také i agresivitu.
U mužů základní hodnoty testosteronu se výrazně zvyšují a dosahují maxima v době dospívání, případně až kolem dvaceti let věku, poté nastává „éra sestupu“. V plánech výzkumníků je nyní zjistit jak pokles testosteronu a dalších hormonů ovlivňuje procesy v našem mozku a tím také naše chování.
V jedné studii uskutečněné pracovníky Harvardské univerzity v Cambridge (Massachusetts, USA) vyplynulo, že muži, kteří jsou ženatí a nebo žijí v dlouhém mimomanželském svazku s partnerkou, mají nižší hladiny testosteronu než jejich „volní“ vrstevníci. Výzkumná zpráva ale nedokázala odpovědět na to, zda ženáčům snižuje testosteron manželství, a nebo muži s nízkou hladinou testosteronu jsou snadněji uloveni a vstupují do manželství ochotněji.
Autor tohoto článku se po vlastních zkušenostech kloní k názoru, že to je u nás obdobné jako u morčat. U těch samci, kteří trpí stresem, mají výrazně nízkou hladinu testosteronu a chovají se ostýchavě, nesměle a skromně.
Dlouho tradované vzory chování a zvyky mají většinou logický a praktický smysl, který nám zůstává často skrytý. V této souvislosti se vtírá otázka smyslu líbání, při němž dochází k výměně slin. Jak mocný to musí být efekt, když pro něj lidstvo tak riskuje? Přibližně před měsícem výzkum potvrdil, že slinami lze přenést například i zákeřnou hepatitidu typu C. Přisvojování si mužského pohlavního hormonu s partnerovými slinami by také pro dívky nemuselo být zrovna tím „pravým ořechovým“. Testosteron je totiž odpovědný za odlišný růst muskulatury, ochlupení, vousů, zhrubnutí hlasu,… Na rozdíl od nebezpečí přenosu infekčních chorob nebezpečí následků z přenosu testosteronu naštěstí nehrozí, neboť se jedná o malé množství a navíc jeho účinek není dán jen jeho prostou přítomností (naměřenou hladinou), ale také způsobem jeho uvolňování, tzv. pulsační sekrecí. Testosteronový signál je „trojrozměrný“. Účinek nezávisí jen na tom, zda ho je někde hodně nebo málo, nýbrž závisí i na třetím rozměru a tím je frekvence jeho uvolňování (pulzace).
Kolik úspěšně vyřešených výzkumných úkolů na téma nebezpečnost líbání ještě společnost „unese“, než nám historií prověřené a fungující zvyky vymizí? A my s nimi!