Možná jste si všimli, že staří lidé mají tenké ruce i nohy. Se zvyšujícím se věkem je pro nás stále obtížnější zachovat si svaly zdravé. Tím jak slábnou se nám zvyšuje riziko pádů a zlomenin. Vědci se snažili přijít na to, co by šlo proti tomu dělat.
Vědci a lékaři z University of Nottingham Schools of Graduate Entry Medicine and Biomedical Sciences věří, že pohroma, která se týká úbytku svalové hmoty a postihuje seniory nad 65 let, by měla jít zažehnat. Problém, jak se zdá, je v tom, že se z přijatých proteinů obnovuje sval nedostatečně. Také množství inzulínu, hormonu uvolňovaného během příjmu potravy klesá, což svalům rovněž neprospívá. Svaly trádají především mezi jednotlivými jídly a v noci. U mladých lidí inzulín dokáže úbytku svalů zabránit. Zakopaný pes těchto problémů zřejmě spočívá v poklesu krevního zásobení a tím také dodávka živin a hormonů do svalů, která je nedostatečná.
V článku uveřejněném v American Journal of Clinical Nutrition, vědci porovnávali dvě skupiny osob – šedesátníků a dvacetipětiletých. V obou táborech byla rovnoměrně zastoupena obě pohlaví.
Snížení proteolýzy, tedy procesu stojícím za úbytkem svalů, je již dlouho dáváno do souvislosti se zvýšením hladiny inzulínu. Zatím ale nebylo jasné, zda za mírou proteolýzy stojí u starých lidí nízké fyziologické hladiny inzulínu. Vědci proto zkusili otestovat hypotézu, zda ztráta proteinů v končetinách navozená inzulínem nesouvisí také s poklesem aktivity protein kinázy B.
Osobám přihlášeným do pokusu odebírali vzorky krve před snídaní a následně poté, co jim podali malé množství inzulínu. Tím se u nich snažili zvýšit hladinu hormonů. Jednalo se o nepatrnou dávku inzulínu odpovídajícímu množství, které se nám v tělech uvolní po snědení zhruba misky kukuřičných lupínků, nebo jedné housky (15 mikrolitrůIU/ml).
Metabolický stav svalů zjišťovali podle obsahu fenylalaninu, ten se dal zjistit podle jedné z jeho aminokyselin (leucinu), která byla značena izotopem uhlíku C13. To dovolilo u pokusných osob zjistit, jak mnoho proteinů se jim ve svalu degradovalo. Šlo vpodstatě o kupecké počty a o porovnávání jak velké množství proteinů se ve svalu ukládá a kolik proteinů se v důsledku zplodin jejich metabolitů rozpadlo a zničilo.
Žádné rozdíly v tvorbě nových proteinů (sledováno podle výskytu signálních fosfoproteinů) zpozorovány nebyly. Základní proteolýzy probíhající ve svalech mezi skupinou mladých a starých se nelišily. Dodání inzulínu snížilo rozkladné procesy u mladých osob o 47%. To znamená, že došlo ke snížení negativní aminokyselinové bilance. U seniorů byl pokles negativní bilance jen 12%.
To znamená, že svaly mladíků byly schopny využít podaný inzulín, takže u nich nedošlo k degradaci, na kterou jsou svaly náchylné především v noci. Ukázalo se také, že průtok krve svalem je u mladých osob podstatně větší. Michael J. Rennie, jeden z autorů publikace k tomu pro tisk dodává: „Tato zjištění by mohla dát odpověď na to, co nás na svalech starých osob upoutá – úbytek svalů. Na vině by mělo být omezené zásobení starších svalů živinami.“
Zde popsaná zjištění spolu s poznatky presentovanými na letošním setkání členů Fysiologické společnosti v Dublinu svědčí o vlivu stáří na oslabení průtoku svalem a o možné nápravě tohoto stavu cvičením. Podle vědců by posilování třikrát týdně, provozované po dobu 20 týdnů, mělo svaly starších osob „zregenerovat“.
Prakticky tedy nejde o nic převratného. Je to jen potvrzení toho, co je obecně známo - že cvičení prospívá jak mladým, tak starým.
Nejde ale jen o cvičení. Tím, že efekt inzulínu na proteolýzu je u starších osob snížen a že tento efekt je zprostředkován poklesem aktivace kinázové aktivity, by mohlo být východiskem pro to, jak na mizení svalové hmoty vyzrát ještě dalšími cestami, než jen pracným cvičením.
Pramen:
Emilie A Wilkes, Anna L Selby, Philip J Atherton, Rekha Patel, Debbie Rankin, Ken Smith, and Michael J Rennie. Blunting of insulin inhibition of proteolysis in legs of older subjects may contribute to age-related sarcopenia. American Journal of Clinical Nutrition, 2009; DOI: 10.3945/ajcn.2009.27543