John Michael Osbourne, známější jako Ozzy Osbourne, mimo jiné drží druhé místo v pověstném žebříčku Rock"s Wildest Myths, čili Nejdivočejší rockové mýty, který v roce 2004 zveřejnil hudební magazín Rolling Stone. Tohoto úspěchu dosáhl díky žertovné příhodě ze 20. ledna 1982, kdy během vystoupení ve Veterans Memorial Auditorium, ve městě Des Moines státu Iowa, v roztržitosti ukousl hlavu netopýrovi. Domněle mrtvého létajícího savce hodil po Ozzym rozvášněný fanoušek, přičemž Ozzy ho údajně považoval za gumového a tudíž poživatelného. Podle umělcových slov se vzápětí ukázalo, že netopýr nejen nebyl gumový ani mrtvý, ale ke všemu ještě agresivní. Prý se mu povedlo Ozzyho kousnout, díky čemuž slavný rocker absolvoval nepříjemné očkování proti vzteklině.
Asi jen málokdo by čekal, že se najdou drobní obratlovci, kteří by nakládali s netopýry stejně jako Ozzy Osbourne, navíc ještě dobrovolně a s nadšením. K velkému překvapení odborníků to nejsou žádní zavilí dravci či mrchožrouti, ale elegantní ptáčci běžní i v naší přírodě, totiž sýkorky koňadry (Parus major, anglicky Great Tit). Zní to neuvěřitelně, ale tito drobní pěvci, v nichž se ozvala prohnaná dinosauří nátura, opravdu pojídají a zabíjejí menší netopýry rozklováním jejich hlavy.
Pozoroval to na vlastní oči Péter Estók z německého Max-Planck-Institute for Ornithology a jeho spolupracovníci. Vůbec poprvé přistihli sýkorky koňadry pojídající netopýry hvízdavé (Pipistrellus pipistrellus, anglicky Common Pipistrelle) v roce 1996, v jedné jeskyni maďarského národního parku Bükk. Před časem se jim povedlo toto drastické pozorování zopakovat. Během dvou zim doložili celkem 18 případů, kdy sýkorky posvačily hibernující netopýry. Ukázalo se, že sýkorky naprosto systematicky vyhledávají netopýry, kteří se právě probudili z hibernace, přičemž je konzumují buď přímo v jeskyni nebo si je odnesou na stromy v okolí.
Sýkorky netopýry hned nezabijí, ale začnou jim vyjídat hlavy a bezmocní netopýři postupně umírají, jak se jim sýkorky propracovávají dovnitř lebky. Netopýři čerstvě probuzení z hibernace jsou ještě úplně studení. Jejich teplota je obvykle jenom o jeden stupeň vyšší, než teplota okolí. Proto jsou trestuhodně pomalí a čilé sýkorky směšně mátožné netopýry snadno přemohou. Nicméně, podle odborníků je to i tak pro sýkorky velmi náročný výkon, protože netopýři hvízdaví váží v průměru 5 gramů a sýkora koňadra jenom čtyřikrát víc. Badatelé také experimentálně prokázali, že sýkorky vyhledávají netopýry podle jejich hlasu, který mohou zaslechnout.
A proč to sýkorky vlastně dělají? I na to se už povedlo najít odpověď. Vede je k tomu nedostatek jídla během zimy. Hladové sýkorky usilovně přemýšlejí, čím by si mohly vylepšit jídelníček. Když vědci sýkorky ve sledované oblasti přikrmili, chuť na netopýry je víceméně přešla. Nezbývá, než doufat, že se sýkorky časem nepustí do nás.
Vlastně to není zase tak velké překvapení. Sýkorky jsou známé svým šibalstvím, ohromnou učenlivostí a schopností okamžitě s vtipem zareagovat na nabídnutou příležitost. V padesátých letech celý svět fascinovaly anglické sýkorky modřinky, které se naučily vyzobávat uzávěry lahví s mlékem. Angličtí mlékaři je totiž do té doby nechávali ráno postavené u dveří zákazníků a tudíž volně dostupné. Lstivé sýkorky tak najednou získaly zcela nový zdroj potravy a tahle znalost se navíc začala mezi anglickými sýkorkami explozivně šířit.
Až donedávna byli ve vztahu pěvci versus netopýři jedinými dravci netopýři. Některé druhy netopýrů se totiž živí mimo jiné i drobnými ptáky. Ale že by malý ptáček jedl hibernující netopýry, tak to je naprostá novinka. Vypadá to, že by zimující netopýři časem mohli mít docela velký problém. Podobné chování je totiž hlášené i z Polska a Švédska, i když to až do teď nikdo nebral vážně. Pokud se pojídání netopýřích konzerv mezi chytrými sýkorkami rozšíří, tak by to mohlo znamenat tragédii pro mnoho netopýřích populací, třeba po celé Evropě. Kdo nevěří, hororové video se zombie sýkorkou je tady:
Literatura
New Scientist 9.9. 2009, Wikipedia (Ozzy Osbourne).
