Podle toho co víme, pochází HIV (Human Immunodeficiency Virus), neoblíbený retrovirus ze skupiny lentivirů, od našich příbuzných primátů. Známější a děsivější kmen HIV-1 zřejmě vzniknul v jižním Kamerunu v průběhu 20. století ze šimpanzího viru SIVcpz a přeskočil ze šimpanzů (Pan troglodytes troglodytes) na lidi. Od té doby vítězně dobývá svět. Vypadá to, že i k šimpanzům se virus SIVcpz dostal poměrně nedávno a to od afrických opic, ve kterých žijí příbuzné retroviry sice ve vysokých počtech na nakaženého jedince, ale relativně neškodně.
Jeho mírumilovnější bratříček HIV-2 se nešíří zdaleka tak úspěšně a v dnešní době stále zůstává specialitou západní Afriky. Pochází pravděpodobně od mangabeje kouřového (Cercocebus atys, anglicky Sooty Mangabey), který žije v západní Africe od Senegalu po Ghanu. Je pozoruhodné, že právě tento mangabej patří se šimpanzem a člověkem k několika druhům, které se mohou nakazit leprou.
Vědci už delší dobu v Africe, především té západní, horečnatě studují retroviry příbuzné HIV a varují, že jde o nebezpečný kotel zákeřných genomů, který může kdykoliv uvařit další agresivní kmen s celoplanetárními ambicemi. Primáti jsou sice naši roztomilí a velice pouční příbuzní, občas máme ale sklon kvůli romantickému rozněžňování zapomínat na tvrdě reálná rizika. Příbuznost totiž znamená solidní šanci na uchycení infekce. V menších afrických opicích žijí dotyčné retroviry tiše a nenápadně, různě se promíchávají a když se dostanou do velkého lidoopa, tak to může být jako blesk z čistého nebe.
Jak dochází k přenosu? Hodně toho má na svědomí slavný africký bushmeat – maso nalovených zvířat, což jsou často právě různí primáti. Naše kanibalistická minulost se prostě nezapře. Je nanejvýš pozoruhodné, že i tohle máme společné se šimpanzi, kteří k smrti rádi loví a labužnicky pojídají různé menší opice, včetně 4 dokumentovaných případů, kdy šimpanzi ulovili, čili v lidské hantýrce „unesli“ a poté snědli lidské dítě. Lov a pojídaní primátů, ať už šimpanzi nebo lidmi, je často dost krvavá kratochvíle a retroviry při ní mívají výbornou příležitost přeskočit mezi různými druhy.
Právě takovým scénářem nejspíš začínal i příběh nově objeveného typu HIV. Jeho jediným známým nositelem je dvaašedesátiletá žena, která až do roku 2004 žila na předměstí Yaoundé, hlavního města Kamerunu, které se počtem obyvatel blíží Praze a leží v jižní části země. Dotyčná dáma se pak přestěhovala do Francie, kde v ní odborníci nedávno objevili nový pozoruhodný typ HIV z linie kmene HIV-1.
Pacientka tvrdí, že se nedostala do styku s jinými primáty ani s jejich bushmeatem, i když dr. House se svojí slavnou mírou důvěry v prohlášení nemocných by si o tom jistě myslel svoje. Oficiální verze tedy tvrdí, že se zmíněná žena, která je teď vdovou důchodového věku, pravděpodobně nakazila při sexu, který údajně měla několikrát od smrti manžela mít. Pokud by to byla pravda, tak tato žena pochopitelně nemůže být jediným člověkem, který v sobě nově objevený typ HIV nosí.
David L. Robertson, bioinformatik z britské University of Manchester spolu s dalšími kolegy překvapeně zjistil, že podle sekvencí DNA jsou viry v této ženě blízce příbuzné nedávno objeveným retrovirům z gorilího trusu v kamerunských lesích, pojmenovaným SIVgor. Zároveň jsou blízké virům HIV-1 ze skupiny O, proto pro ně jejich objevitelé navrhují označení HIV-1, skupina P. Viry HIV skupiny O jsou podle všeho jen opravdu málo infekční a dají se najít jenom u obyvatel Kamerunu. Automaticky to neznamená, že by viry skupiny P pocházely přímo od goril, ve hře je ještě například nepříliš věrohodná možnost, že se poměrně vegetariánské gorily nějak nakazily od šimpanzů.
Ukazuje se, že nové viry skupiny P zatím nemají sklon vyměňovat DNA s jinými typy HIV. Nakažená žena měla imunitu v pořádku, ale testy na buněčných kulturách potvrzují, že se viry HIV-1 skupiny P mohou množit ve stejných krvinkách, jako jiné typy HIV. Dobrá zpráva je, že by tyto viry měly na současnou léčbu AIDS reagovat podobně jako ostatní. Každopádně se ale opět zvýšila biodiverzita afrických retrovirů ohrožujících imunitu primátů a to je jistě situace, kdy nám biodiverzita opravdu nedělá radost.
Opět se potvrdilo, že africký retrovirový šejkr může kdykoliv namíchat nový genom, který by mohl být ještě mnohem hrozivější, než je zatím vcelku neškodně působící HIV-1 skupiny P. Je otázkou, nakolik je reálné hlídat Kameruňany, jestli si negrilují bushmeat z lidoopů. Jistě ale bude fajn celou oblast a její obyvatele nepřetržitě monitorovat a zároveň intenzivně bádat na nových technologiích použitelných do boje proti zatím nepřemožitelným retrovirům.
Prameny
NewScientist 2.8. 2009, Nature Medicine Online, Wikipedia (HIV)
Stanislav Mihulka