Nyní se tým amerických, australských a švýcarských vědců dopracoval rozbory zubů a kostí k rekonstrukci Ötziho životní pouti. Alpská údolí jsou typická odchylkami v izotopovém složení prvků, které člověk přijímá v vodou a potravou. Tyto prvky se zabudovávají do rostoucí zubní a kostní tkáně a jejich spektrum vypovídá o tom, kde člověk právě pobýval.
Podle všeho žil Ötzi v oblasti do šedesáti kilometrů jihovýchodně od místa, kde ukončil svou životní pouť. Narodil se v jihotyrolském údolí Eisack, nejspíše ve vesnici Feldthurns. Později se přestěhoval dále na sever do hor, do oblasti Vinschgau.
Dostáváme tak poprvé do rukou obraz „stěhování“ jednotlivce z doby bronzové. Možné je ale i alternativní vysvětlení, podle kterého trávil Ötzi jara a léta v horách na lovu či hlídáním pasoucích se stád ovcí a koz a na podzim a zimu se uchyloval před náporem mrazů a sněhových vánic do níže položených jižních oblastí.
Dodejme, že podobné analýzy izotopového složení zubní skloviny umožnily nedávno dokázat, že muž označovaný jako „lučištník z Amesbury“a spojovaný s výstavbou britského Stonehenge podle všeho pocházel ze švýcarských Alp.
Ötzi – svědek dávných časů.
Poranění hřbetu ruky dokazuje, že se Ötzi krátce před smrtí s někým porval na život a na smrt.
Také rentgenové snímky dokazují, že rány na ruce nebyly jen povrchové škrábance.
Tak dlouho se spekulovalo, že Ötzi v horách zmrzl nebo podlehl vyčerpání, až se při rentgenování našel v jeho lopatce zaseklý kamenný hrot šípů. Úmrtí horala z doby bronzové se rázem změnilo z nešťastné náhody na vraždu.
Z tvaru šípového hrotu (na obrázku je rekonstrukce, skutečný hrot stále vězí v mrtvole) někteří badatelé usuzují, že Ötziho „odpráskli“ lidé jeho vlastního etnika. Tahle teorie obstála i ve světle nových objevů o Ötziho původu a místech pobytu.