Pokud byli naši předci jako my a to skoro jistě byli, tak si dovedli své oslavy náležitě užít. Archeologové poslední dobou dovedou vyždímat i z nepatrných nálezů docela dost detailů a tak se nám zvolna rýsuje život lidí před celými tisíci let.
Nedávno se odehrál zajímavý objev na místě zvaném Buena Vista ve středním Peru. Doktorand archeologie z University of Missouri Neil Duncan a jeho kolegové v takzvaném Liščím chrámu vykopali odpadky po party, která skončila před zhruba 4200 lety, tedy v předkeramickém období Peru. Dneska už asi neodhadneme, jak divoká ta jejich sešlost tehdy byla, přesto o ní už něco víme.
Badatelé zjistili, že jde o zbytky dýní a tykví, které zřejmě sloužily jako nádobí. Podrobná analýza ukázala, že se na party v Liščím chrámu podával maniok, brambory, chilli papričky, maranta třtinová (Maranta arundunacea) a prosopis (Prosopis). Jejich menu vyzradila nepatrná zrnka škrobu. V případě maranty a prosopisu jde o nejstarší doklad jejich konzumace na území Peru.
Ve skutečnosti je to vůbec poprvé, kdy archeologové analyzovali zbytky dýní a tykví. Tyto plody přitom ve starověké Americe měly široké využití v běžném životě. Kromě nádobí se z nich dělaly například plováky k sítím nebo nejrůznější nádoby a nádobky.
Škrobová zrnka, která poskytla archeologům klíčové údaje, byla ze zbytků tykví a dýní získána technologií používanou pro odběr mikrofosilií z kamenných nástrojů a z keramiky. Archeologický nález se nejprve vykoupe ve speciální vodní lázni, aby se maličké fosilie uvolnily do vody. Pak se ještě vnitřek nálezu jemně vykartáčuje, aby vědci získali zbývající materiál, který se drží nástroje nebo nádobky jako klíště.
Ze získaného materiálu archeologové nakonec ještě izolovali škrobová zrna, která podrobili detailní analýze.
Podle Duncana a jeho kolegů je zřejmé, že dýně a tykve, s jejichž zbytky pracovali, sloužily jako rituální soupravy pro přípravu a servírování jídla. Naleziště Buena Vista podle nich fungovalo jako malé ceremoniální středisko v oblasti Chillon Valley. Až do tohoto nálezu archeologové příliš nerozuměli rituálním a sociálním záležitostem kolem stravování v tomto období historie Peru. Teď je to podle nich mnohem lepší.
Maniok byl populární i před 4200 lety. Kredit: Labužník. |
Tykve dráždí designéry dodnes. Kredit: Nurettin Taskaya, Mersin, Turkey. |
Prameny:
ScienceDaily 22.7. 2009, PNAS Online