Čtyřicátník Richard Wiseman z University of Hertfordshire je mediální hvězda britské psychologie. Má za sebou skoro neuvěřitelnou kariéru, v níž začínal jako profesionální iluzionista a nakonec zakotvil jako profesor vnímání psychologie veřejností (Public Understanding of Psychology).
Wiseman nemá k médiím nikdy daleko. Jeho specialitou jsou veřejné experimenty s gigantickým počtem dobrovolníků, které se dotýkají různých zajímavých témat, jako je například lhaní, výrazy obličeje, štěstí a smůla nebo humor. Pravidelně s ním na takových akcích spolupracují prestižní mediální partneři, jako BBC TV, The Daily Telegraph nebo New Scientist Magazine. Zároveň se rád věnuje kritické analýze neobvyklých událostí, včetně celé škály paranormálních jevů.
Nedávno se Wiseman opět pustil do velkorysého experimentu a podle vlastních slov se přitom stal průkopníkem využití nesmírně populárního mikroblogu Twitter k vědeckým účelům. Twitter založil v roce 2006 Jack Dorsey a od té doby si jako SMS internet plný pestrých webových aplikací vydobyl celosvětovou slávu. Slouží k bezplatnému online klábosení prostřednictvím posílání a čtení tvítů (tweets), čili krátkých textových zpráviček o maximální délce 140 znaků, uvnitř sociální sítě vytvořené samotnými uživateli. Dokonce i hyperkonzervativní íránští ajatolláhové mají z Twitteru hlavu, protože se ukázal jako výborná aplikace ke svolávání demonstrací.
Wisemanův experiment s Twitterem zkoumal fenomén „remote viewing“, mimosmyslové vnímání na dálku. Sám Wiseman nezastírá, že je vůči paranormálním jevům vysoce skeptický, ale podle všeho jako vědecký showman neodolal pokušení využít elegantní online sociální síť k veřejnému experimentu. Na jeho výzvu, kterou rozeslal po Twitteru, zareagovalo přes 7000 lidí.
V prvním, pouze seznamovacím kole experimentu Wiseman odjel na tajné místo a odeslal odtamtud tvít, kterým účastníky experimentu vyzval, aby mu odepsali svoje dojmy a pocity ohledně místa, kde se právě nachází. V odpovědích se to hemžilo travnatými pahorky, betonovými parkovišti a podivnými tvary.
Po 20 minutách Wiseman rozeslal druhý tvít, kde byla adresa webové stránky s fotkou dotyčného tajného místa, což byl jez. Účastníci experimentu měli poté zhodnotit, do jaké míry se jejich představy blížily reálné podobě zvoleného místa. Zároveň se měli vyjádřit, jak moc věří na paranormální události.
Kredit: Masons News Service
V hlavní části experimentu Wiseman tento postup opakoval celkem čtyřikrát, přičemž účastníci pokusu po každém kole hlasovali o jedné z pěti fotografií, z nichž jedna vždy byla správná. Nakonec ani jednou nevyhrála ta pravá. Poprvé to měla být moderní budova a twitteři odhlasovali les, podruhé vybrali schodiště namísto hřiště, potřetí hřbitov, přičemž to měla být stříška a naposledy zvolili břeh kanálu a ne červenou schránku. Ve všech čtyřech kolech to dopadlo velmi neslavně.
Přitom bylo jedno, jestli byli hodnoceni zvlášť skeptici a důvěřivci nebo zda byli všichni analyzování dohromady. Výsledky byly pořád stejně špatné. Jak je vidět, mezi uživateli Twitteru nepřevažují lidé s nadpřirozenými schopnostmi a to i přesto, že tomu řada z nich věří. Každopádně ale zazářil samotný Twitter, který se předvedl jako dobrý nástroj pro velkolepé experimenty. Podle Wisemana tenhle mikroblog ještě ve výzkumu rozhodně neřekl poslední slovo.
Zdroje: New Scientist 10.6. 2009, Wikipedia (Richard Wiseman, Twitter)