Pro pokus použili vědci fretky, protože plíce těchto lasicovitých šelem se typem buněk a jejich rozmístěním podobají lidským plícím. Fretka je díky tomu při výzkumu plicních onemocnění podstatně lepším zvířecím modelem než běžné laboratorní myši a potkani. Při nákaze chřipkou trpí fretky stejnými příznaky a onemocnění trvá stejně dlouho jako u lidí.
Americký tým Terrence Tumpeyho z atlantského Centra pro kontrolu a prevenci chorob nakazil fretky mexickou chřipkou a dalším podal virus sezónní chřipky.
Ukázalo se, že mexická chřipka má těžší průběh. Fretky při ní více zhubly. Souvisí to s tím, že virus mexické chřipky proniká hlouběji do dýchacích cest. Virus A(H1N1) běžné sezónní chřipky obvykle zůstane v nosní dutině. Jeho mexický protějšek nakazí i buňky v průdušnici a průduškách. Další významný rozdíl mezi oběma viry spočívá v tom, že virus mexické chřipky napadl u některých zvířat i střeva. To vysvětluje, proč bývají pacienti nakažení mexickou chřipkou postiženi průjmy a zvracením. Povzbudivě vyznívá zjištění, že se mexická chřipka nepřenášela z nemocných fretek na zdravá zvířata tak snadno jako klasická sezónní chřipka.
Tým nizozemských virologů pod vedením Rona Fouchiera z lékařské fakulty Erasmovy university v Rotterdamu však zjistil opak. V jejich pokusech se nákaza mexickou chřipkou šířila mezi fretkami stejně dobře jako klasická sezónní chřipka vyvolaná virem A (H1N1). K tomu Fouchierův tým potvrdil předchozí znepokojivé výsledky amerických kolegů. Nizozemské fretky snášely nákazu mexickou chřipku ještě o něco hůře než americké fretky. Trápil je například silný kašel, který zvířata při pokusech v Atlantě nesužoval.
Rozdíly ve výsledcích obou týmů přičítají vědci poměrně malému počtu použitých zvířat, která se navíc mohou do určité míry lišit vrozenou dispozicí k nákaze chřipkovým virem. Mnohem větší význam však výzkumníci přičítají rozdílům mezi použitými viry. Fouchier infikoval fretky virem A(H1N1) izolovaným od prvního nakaženého nizozemského pacienta. Tumpey použil viry od pacientů z Mexika a z amerických států Kalifornie a Texas.
Američtí vědci jsou přesvědčeni, že mexická chřipka zatím nedosáhla schopnosti šíření srovnatelné se sezónní chřipkou. Dokazuje to i fakt, že se od pacientů s mexickou chřipkou nakazí jen každý desátý člen jejich rodiny. To však nemusí vydržet nadlouho. Viry se neustále mění. Nedávno byl například zachycen první virus mexické chřipky, který vzdoruje léku Tamiflu.
„Na celém světě kolem sebe lidé kašlou stále nové a nové typy viru mexické chřipky a ty se pak dále šíří. Pokud bychom mezi nimi zaznamenali nějaký neobvyklý typ viru, zjistíme jeho případnou nebezpečnost opět velmi rychle pomocí testů na fretkách,“ řekl v rozhovoru pro týdeník Science Ron Fouchier.