Každý den proletí po celosvětové sítě miliardy a miliardy e-mailů. I když podle analytiků je skoro každý z nich ve skutečnosti spam, těch smysluplných, které směřují od někoho k někomu, se i tak mezi nimi najde dost.
Mailová korespondence se stala nezbytnou a mnohdy úmornou součástí každodenního života firem a civilizace vůbec. Možná ale leckoho překvapí, že bez ohledu na konkrétní obsah v sobě může mít pozoruhodné informace.
Po pádu amerického energetického gigantu Enron, k němuž došlo v prosinci 2001, se federální vyšetřovatelé dostali k záznamům o e-mailech zhruba 150 vrcholových manažerů odeslaných během posledních 18 měsíců života Enronu. Bylo jich něco kolem 517 000 a směřovali k celkem 15 000 zaměstnancům. Jejich záznamy představují naprosto unikátní data o komunikaci uvnitř velké organizace, která prochází těžkým obdobím a končí smrtelnou krizí.
Ben Collingsworth a Ronaldo Menezes z Florida Institute of Technology ve městě Melbourne nejprve vytipovali kritické okamžiky v agónii Enronu, jakým bylo například neočekávané odstoupení výkonného ředitele Enronu Jeffreyho Skillinga v srpnu 2001. Poté analyzovali mailovou korespondenci Enronu ve vztahu k těmto krizím, přičemž se zaměřili na počty rozesílaných mailů a na skupiny účastníků korespondence, kteří si mailovali mezi sebou. Konkrétní obsah mailů ponechali zcela stranou.
Ukázalo se, že k největší změně ve fungování mailové korespondence došlo měsíc před kolapsem Enronu. V té době se například dramaticky zvětšil počet aktivních emailových klik, čili skupin zaměstnanců, jejichž každý člen má přímé e-mailové spojení se všemi ostatními. V listopadu 2001 jejich počet v Enronu vzrostl ze 100 na 800. Zároveň se razantně zvýšil počet mailů rozesílaných uvnitř těchto skupin, k nimž se už nikdo další nedostal.
Podle badatelů, kteří prezentovali své výsledky na semináři International Workshop on Complex Networks na konci května v italské Catanii, je právě tohle neklamnou známkou blížícího se konce firmy. Zaměstnanci náhle omezí komunikaci na okruh kolegů, s nimiž si rozumí a přestanou tím pádem sdílet informace s širším okolím.
Gilbert Peterson z Air Force Institute of Technology v americkém Daytonu vidí studii jako přelomovou a extrémně zajímavou pro manažery celého světa. Možná se stane odrazovým můstkem k novým strategiím řízení firem nejrůznějšího ražení. Sám Peterson využívá zkušenosti s maily z Enronu při vývoji špionážního softwaru, který by mohl analýzou mailové korespondence odhalit špehy či sabotéry uvnitř firem.
Collingsworth s Menezesem připouštějí, že bude obtížné jejich závěry ověřit a dál rozvinout. Záznamy o e-mailech jsou totiž, s ohledem na soukromí pisatelů, úzkostlivě střeženým zbožím a sami autoři tvrdě narazili, když se pokoušeli získat anonymizovanou verzi e-mailů studentů jejich domácí floridské Techniky.
Tím cennější jsou data z Enronu a jejich využití je vlastně velkým přínosem tragédie jednoho z lídrů světového obchodu s elektřinou, zemním plynem a komunikacemi. Pro badatele v oboru sociálních sítí mají zcela nevyčíslitelnou hodnotu.
Pramen:
NewScientist 22.6.2009, Wikipedia (Enron).