Kredit: GoldFarm
Všichni už to známe. Blíží se změna klimatu. Děsivá. Smrtící. Všichni zemřeme. A také všechny druhy zvířat a rostlin a darwinví čeho ještě. Jistě i oni zemřou.
Nebo ne? Je nějaká možnost, nějaká skrytá zbraň, kterou mohou druhy čelit změnám klimatu? Nebo změnám prostředí vůbec? Jistěže je a není to vůbec divné. Příroda se totiž mění neustále, ve velikém chvatu a mnohdy opravdu nekompromisně. Třeba takový vznik kyslíkové fotosyntézy, to musela být pro tehdejší ekosystémy opravdu síla. Nebo vznik hvězdnicovitých rostlin, to bylo jistě peklo na Zemi.
Tím zázračným trikem je .... chvilka napětí ... rychlá evoluce. Proč to zní tak neuvěřitelně? My lidé totiž vnímáme historii života a běh evoluce buď z pohledu každodenního nudného nicnedělání, kdy se neděje nic, anebo jako sled zaprášených otisků v kameni, na kterých leží tíha miliónů a miliónů let, kdy se sice dělo úplně všechno, ale takové časově měřítko je zase mimo zcela naši představivost.
Zdání podle všeho klame. Roztomilým příkladem budiž rybky paví očka. Swane Pamela Gordon z University of California v Riverside se svým týmem studovala celkem 200 pavích oček, čili živorodek duhových (Poecilia reticulata) z řádu halančíkovců (Cyprinodontiformes), jak koneckonců asi není potřeba zdůrazňovat v hrdé akvaristické velmoci, jakou Česká republika nepochybně je. Gordon a spol. je sledovali už před osmi lety, kdy zjistili, že se populace z řeky s dravými rybami podstatně liší od populací žijících v pohodě bez predátorů. To jim vnuklo myšlenku na příjemně neetický projekt.
Dotyčné rybky byly nejprve vyloveny z řeky Yarra na karibském ostrově Trinidadu, který leží 11 km severně od pobřeží Venezuely a poté byly vypuštěny do dvou různých prostředí na nedaleké menší řece Damier. V jednom z nich žije spousta dravých ryb, které si na malých živorodkách rády pochutnají, druhé prostředí bylo díky neprostupnému vodopádu prakticky bez velkých predátorů. Na obou místech předtím paví očka nežila.
Kredit: The Geological Society of Trinidad & Tobago
Po osmi letech, což je z tradičního pohledu na evoluci šíleně krátká doba, se vědci vrátili a pečlivě analyzovali obě nové populace na řece Damier. Šli především po všech případných změnách ve vzhledu či chování rybek oproti původní populaci. Ukázalo se, že samičky pavích oček už za tak kratičkou dobu mimo jiné přesvědčivě změnily svoje rozmnožovací chování. V prostředí s dravci samičky při každém množení vyráběly větší počet embryí. To poměrně dává smysl, protože v přítomnosti osudových predátorů si žádné paví očko nemůže být jisté tím, že se mu povede rozmnožit i někdy příště. V méně nebezpečných vodách bez dravců samičky pavích oček naopak vcelku pochopitelně do každého množení investovaly o něco méně a vytvářely v jednom kole méně potomků.
Takový zajímavý objev si jistě žádal nějaký test a tak autoři projektu zároveň opět nalovili rybky z řeky Yarra, označili je a vypustili na obě sledovaná místa na řece Damier. Časem se ukázalo, že rybky z dříve přenesených populací jsou opravdu lépe adaptované na nové prostředí, protože se jim během čtyř týdnů dalšího pozorování dařilo lépe než novým přistěhovalcům.
Lze bez okolků říct, že se paví očka dokázala během 8 let, což u nich představuje okolo 20 generací, viditelně přizpůsobit novým podmínkám. A kdoví, zda by to nezvládla i rychleji, osm let je možná až zbytečně dlouhá doba. Celé to není sice tak úplně žhavá novinka, ale je z toho teď každopádně poprask, protože to znamená, že evoluce, když na to přijde, dovede fungovat opravdu svižně.
Co z toho všeho plyne? Je to jistě výtečná zpráva pro lidi, kteří se snaží zachránit ohrožené druhy, jejichž problém tkví ve ztrátě nebo změně původních biotopů. Podle všeho není tak zle. Naopak radost jistě nebudou mít přivolávači posledních soudů, kteří rádi vidí v dohledné době monstrózní vymírání desítek procent nešťastných druhů. Vlastně to bylo vždycky strašně na vodě, protože mnohé druhy očividně ve své historii prožily drastické změny prostředí, klima nevyjímaje a jsou tu stále s námi. Teď už je snad konečně jasné, proč.
Zdroje: ScienceDaily 3.6.2009, American Naturalist