Nemoci srdce a cév mají v rozvinutých zemích na svědomí zhruba třetinu všech úmrtí. Ateroskleróza se svým ucpáváním cév patří mezi největší civilizační hrozby. Právě na ní se vědci z Burnham Institute for Medical Research při University of California zaměřili. Vůdčí osobností týmu je Erkki Ruoslahti. Podle něj se jeho týmu podařilo připravit peptid, který je schopen nasměrovat nanočástice na místa, kde jsou cévy nejohrozenější. Nanočásticemi v jejich pojetí je celá kolekce molekul, jejich základem jsou lipidy. Nanočástice se samovolně formuje do kulového tvaru a vědci ji nazývají micelou. Na povrchu má micela peptid (proteinovou část). Díky tomu je schopna se navázat na cévní plak.
Vhodnost využití micel k léčbě testovali vědci na myších. Do pokusu potřebovali myši nemocné. Vychovali si je vysoce kalorickou potravou a jejich myši měly aterozní plaky, za které by se nemusel stydět lecjaký kardiak. Na smrt nemocné hlodavce pak léčily svými micelami. Podávali jim je intravenózně a pomocí barviček zjišťovali, jak a kam se dostávají. Ukázalo se, že micely v krvi cirkulují zhruba tři hodiny. Pokud jsou vybaveny správným naváděcím proteinem, jsou schopny úspěšně vyhledávat cévní plaky. Nejen, že je bezpečně najdou, ale také se koncentrují v místech, která jsou nejrizikovější. Jde o lokalitu, kde plak přechází v normální, zdravou tkáň. Tam je plakový chuchvalec nejtenčí a hrozí utržením.
Samonaváděcí peptidové micely mají široký potenciál využití. Mohou sloužit jako dopravci léků, nebo jen diagnostických látek. K přednostem patří jejich malé rozměry a dlouhá doba cirkulace v cévním řečišti. Příkladem již úspěšného použití je na myších zkoušená aplikace léku hirulog. Jde o látku, která se u lidí používá k prevenci infarktu. Omezuje srážlivost krve což je v případě uvolnění trombotického plaku výhoda, neboť se omezí riziko ucpání cév. Nevýhodou léků jako jsou hirulog, heparin, aspirin je, že zvyšují krvácivost. Vpašování hirulogu do těla ve formě micel se ukázalo být trefou do černého. Léku stačí podávat jen zlomek původních dávek. Tím se jeho negativní působení minimalizuje. Zatím se jedná jen o myší pacienty, ale výsledky jsou nadějné. Principem nové léčby jsou micely napěchované hirulogem, které se při svém putování řečištěm přichycují na riziková místa. Tím účinnou látku koncentrují do míst, kde riziko tvorby sraženin (vlivem omezeného krevního toku) je největší.
Nabízí se také možnost využít micel k léčbě inoperabilních nádorů. Micely by se pro tyto účely vybavily nákladem perfluorokarbonu. To je látka, která se dá malým dodáním energie snadno přeměnit z kapaliny na plyn. Jakmile by se micely s perfluorokarbonem pomocí protilátky navedly na rozesetá nádorová ložiska, jejich smrtonosná nálož ničící buňky by se „odpálila“ ultrazvukem.
Pokusy na myších dávají tušit, že nanostruktury v podobě micel najdou široké uplatnění a že jde o slibný začátek nových způsobů diagnostiky i léčby.
Pramen: Proceedings of the National Academy of Sciences, 2009; DOI: 10.1073/pnas.0903369106