Nezištná pomoc na první pohled odporuje zákonitostem evoluce. Pokud v boji o přežití vítězí ti nejlepší a nejsilnější, jaký pak má smysl, aby tito potenciální vítězové pomáhali slabším a zachraňovali je před prohrou? Podle Bowlese se musíme pro odpověď na tuto otázku vrátit 150 000 let do minulosti. Na Zemi tehdy docházelo k drastickým klimatickým zvratům. Doby ledové střídala přechodná oteplení. Život byl krušný a míst, kde se dala najít obživa, bylo málo. Lovecko-sběračské tlupy se v těchto oázách střetávaly stále častěji a zákonitě docházelo ke konfliktům a násilí.
Dnes je válka vysoce organizovaná. Uvádí do pohybu tisíce lidí pod přísným velením. V pravěku na sebe brala podobu skupinek od dvou do pěti válečníků. Každý z nich by asi raději zůstal v bezpečí domova a neriskoval vážné zranění či dokonce smrt. Zájem tlupy však převážil nad individuálním strachem. Lidé byli ochotni za svou tlupu položit život. Šance na vážnou újmu na zdraví byla přitom vysoká. Bowles prověřil na patnácti různých místech po celém světě pravěká pohřebiště a zjistil, že bezmála každý druhý nebožtík skonal násilnou smrtí.
Také mnohá ze současných etnik, žijících z lovu a sběru, intenzivně válčí. U indiánského kmene z východní Paraguaye připadá na násilnou smrt při válečných střetech třetina všech nebožtíků. U venezuelských Hiwiů padne v bojích 17 % všech lidí. Podle Bowlesových odhadů přicházel ve válkách o život v průměru každý sedmý člověk. Prohraná válka měla pro tlupu nebo kmen fatální následky. Už to bylo samo o sobě dostatečně silným motivem pro nezištnou pomoc mezi příslušníky tlupy či kmene. Výrazně tomu napomáhal i fakt, že lidská společenství pojilo poměrně těsné krevní pouto. Bowles nedokázal určit míru příbuznosti v tlupách pravěkých lidí. Proto studoval příbuzenské vztahy současných lovců a sběračů, například u afrických Pygmejů, Australanů z Arnhemské země nebo původních obyvatel Sibiře. U všech prokázal vysokou míru příbuznosti. Válečník, který padl při obraně vlastních lovišť nebo na loupežném nájezdu k sousedům, neobětoval život za cizáky, nýbrž za „vlastní krev“.
Tlupy a kmeny, mezi jejichž příslušníky v neklidných dobách nastartovala nezištná pomoc a sebeobětování, měly navrch přes skupinami, kde si lidé sobecky hleděli svého. Dědictvím z těchto krutých časů je dnešní lidský altruismus, který se projevuje charitou či bezplatným dárcovstvím krve. Ještě dnes nasazují pro druhé život třeba záchranáři, hasiči nebo policisté. Lidská společnost stojí a padá s tím, jak nezištně si její příslušníci pomáhají. To, co vzklíčilo jako výhodná životní strategie pod hrozbou ozbrojených konfliktů, se následně uplatnilo i v časech o poznání klidnějších.
Na kulturu musí být dost lidí
Vznik lidské kultury s výrobou složitých nástrojů, rituály a uměleckými díly patří k největším záhadám evoluce člověka. Stačilo k tomu, aby lidé dosáhli dostatečně vysoké inteligence? Tým britských vědců vedený Markem Thomasem z University College London dospěl ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Science k závěru, že pro vznik kultury je zapotřebí i dostatečně husté osídlení. Lidské duševní schopnosti se za posledních 200 000 let výrazně nezměnily. Přesto se první neklamné projevy lidské kultury, např. náhrdelníky z korálků vyrobených ze skořápek pštrosích vajec, objevily až před 90 000 roky. Pravěcí lidé z jihu Afriky či z východu dnešního Konga si začali zdobit těla přírodními pigmenty a zvládli výrobu komplikovaných zbraní, jako jsou harpuny k lovu ryb. Tyhle skvělé vynálezy však po čase zmizely a lidstvo je muselo znovu namáhavě objevovat. Lidé zcela jistě „nezhloupli“. Tak proč se lidská kultura střídavě objevovala a mizela, aby se definitivně uchytila před 35 000 lety? Thomas a jeho tým došli k závěru, že klíčem k trvalému uplatnění kultury byla dostatečně početná lidská populace. Pak se našel nejen dostatek „vynálezců“, ale zároveň tu bylo k dispozici dost lidí, kteří zajistili, že se na „vynález“ nezapomnělo a jeho tajemství převzaly další generace. První projevy kultury měly jepičí život proto, že se hustota osídlení neudržela na potřebné úrovni. Stačilo, aby nepříznivá změna klimatu zredukovala počty lidí v dané oblasti, a i ty nejúžasnější vymoženosti upadaly v zapomnění.ˇ