Hned osm vědeckých statí zveřejnil britský prestižní vědecký časopis Philosophical Transactions of the Royal Society a vědci v nich shrnuli výsledky tři roky trvajících pokusů, v nichž byly porovnávány účinky pěstování geneticky modifikované kukuřice, řepky a cukrovky a s pěstováním týchž plodin nepodrobených genetické modifikaci. Ve všech třech případech dávala genetická modifikace plodinám odolnost k herbicidům. Vědci se soustředili především na druhové bohatství polí. Zastánce geneticky modifikovaných rostlin výsledky asi dvakrát nenadchly. Ukázalo se, že pole s tradiční řepkou a cukrovkou hostí více plevelů než pole s geneticky modifikovanými plodinami. Lány s tradiční cukrovkou jsou v důsledku toho bohatší i na včely a
lány s tradiční řepkou zastíní pole s geneticky modifikovanou řepkou navíc i v bohatství motýlích druhů. Pole s tradiční řepkou a cukrovkou také nabízejí více semen plevelů a to se odráží ve větším druhovém bohatství ptactva na těchto plodinách.
Naopak, geneticky modifikovaná kukuřice se ukázala k druhovému bohatství o poznání šetrnější než její konvenční (tj. geneticky nemodifikovaná) „soupeřka“.
Co to vypovídá o geneticky modifikovaných rostlinách? Nemnoho. Pokusy hodnotily pěstební postupy a nikoli přímý efekt geneticky modifikovaných plodin. Odpůrce geneticky modifikovaných organismů však může namítnout, že je mu celkem jedno, jestli druhovou pestrost poškozuje přímo geneticky modifikovaná plodina nebo ji ničí nepřímo způsob jejího pěstování. To, co škodí, by se mělo jednoduše zakázat.
Téhle argumentaci nelze upřít přímočarost, lze však s úspěchem pochybovat o její logice. Realizace této zásady je
prakticky nemožná. Proč? Uvažujme chvíli spolu. Nenarušené stepní společenstvo je z hlediska druhové pestrosti bezesporu pestřejší než jakékoli, třeba i ekologicky obhospodařované pole. Přesto zatím nikdo nepřišel s nápadem, že bychom měli v zájmu záchrany přírodního bohatství skončit se zemědělstvím. Z něčeho musíme být živi. Ale pokračujme dále. Z britských studií vyplývá, že pole s tradiční řepkou hostí pestřejší společenství organismů než pole s tradiční cukrovkou či kukuřicí. Měli bychom se tedy zříci cukrovky kukuřice ve prospěch řepky? Ani to asi nikdo nebude požadovat.
Na požadavek zákazu geneticky modifikované řepky a geneticky modifikované cukrovky bychom měli v duchu této „logiky“ požadovat zákaz pěstování geneticky nemodifikované kukuřice. Ani to asi nikdo nebude prosazovat. Jaké tedy vyplývá z britských pokusů poučení? Vědecké experimenty nejsou bajka, na jejímž konci se vyloupne životní moudro jako jádro z tvrdé skořápky ořechu. Snad nám z nich vyplynula další závažná otázka. Jakou úlohu má pěstování zemědělských plodin? Nakolik je jeho úkolem produkovat potraviny a nakolik má plnit úlohu ochránce biodiverzity? Odpověď není jednoduchá. Na jedné straně lze tuto komplikovanou otázku vulgarizovat do podoby: „Máme pěstovat plevele nebo plodiny?“ a odpovídat si „No samozřejmě plodiny!“. Na druhé straně můžeme tuto otázku klást v druhé extrémní formě: „Máme vyrábět potraviny způsobem, který vyžene z krajiny vše kromě zemědělských plodin?“ a odpovídat si: „Ne, a všechno, co škodí biodiverzitě musíme zakázat!“. Nepochybuji o tom, že i takto extrémní názory zaznějí. Bohužel, extrémní názory bývají zřídka správné.
Jako jedno z možných řešení nabízejí odborníci velmi intenzivní hospodaření na menších plochách, kde biodiverzita zákonitě utrpí, a tím ušetřit další plochy od zemědělské činnosti a jejich biodiverzitu zachovat v „přírodním stavu“. Celková biodiverzita
krajiny by tak mohla jen získat.
Výkonný ředitel Greenpeace Stehen Tindale nicméně vyzval vládu Tonyho Blaira, aby „zavřela před geneticky modifikovanými plodinami dveře“.
Zajímavě na jeho výzvu reagoval ekolog Guy Poppy z University of Southampton, když prohlásil: „Takové opatření by bylo předčasné. Fakt, že geneticky modifikovaná řepka a cukrovka odolné k herbicidům mají negativní vliv na životní prostředí, ještě neznamená, že všechny geneticky modifikované plodiny působí na životní prostředí stejně.“
Geneticky modifikovaná cukrovka – vrah hmyzu na britských polích?
Geneticky modifikovaná kukuřice – ekologická plodina?