Stanovisko Hospodářské komory ČR k problematice vědy a výzkumu v ČR, které má její prezident Petr Kužel a viceprezident Ing. Pavel Bartoš prosazovat nejen přes Radu pro vývoj a výzkum.

 Tento týden jsem se účastnil disputace nad studijními pracemi čtyř Phd. studentů na Katedře jaderných reaktorů FJFI ČVUT v Praze. Hlavním důvodem bylo, že jsem školitelem jednoho z nich, ale byla i řada dalších. Dlouhodobě s katedrou spolupracuji, přednáším studentům této katedry základy jaderné fyziky a jsem členem její „státnicové komise“. Každý ze studentů je doktorandem na jiném pracovišti. Jeden je z Ústavu jaderného výzkumu a.s. v Řeži, což je akciová společnost zaměřená primárně na aplikovaný výzkum a aplikace, druhý u nás v Ústavu jaderné fyziky AVČR v Řeži, který je primárně zaměřen na základní výzkum a dva jsou přímo na katedře.  Kromě velice dobré úrovně prací na všech pracovištích bylo pro mě příjemné vidět u všech přítomných kolegů snahu o rozvoj oboru a kvality studia. A pochopení, že to jde právě díky spolupráci všech těchto institucí. 

Raději bych psal o zajímavostech v souvislosti s problémy, na kterých studenti pracují. Už třeba z toho důvodu, že se to týkalo možností využití thoria v klasických reaktorech nebo možností využití urychlovačem řízených transmutorů pro spalování jaderného odpadu. O těchto zajímavých oblastech jsem sice čtenáře Osla už informoval, ale mohl bych přidat právě novinky z práce doktorandů. Bohužel však musím psát o něčem jiném. V Česku se totiž široce nakročilo k likvidaci Akademie věd i právě popsané spolupráce.

    Podle současného návrhu rozpočtu, který připravila Rada pro výzkum a vývoj (poradní orgán vlády) by měla dostat Akademie věd na rok 2010 o 720 miliónů Kč méně než letos (tedy pokles o cca 15%), na rok 2011 o cca 1,4 miliardy méně a na rok 2012 dokonce o 2,2 miliardy méně. Pokud by takový návrh vláda převzala a schválila, znamenalo by to během relativně krátké doby v podstatě likvidaci Akademie věd.

Někdo může namítnout, že když nedostane Akademie věd prostředky institucionální, ať je získají její pracovníci v rámci soutěže o účelové prostředky. Vždyť přece tvrdí, jak jsou dobří. V průběhu doby jsem byl členem několika českých grantových agentur. Vím, že jejich velkým problémem je, že finanční prostředky dostává stále menší procento žadatelů. Alespoň v oboru, kterému se věnuji, bývalo mezi žadateli pár excelentních, určité množství spíše horších, ale většina na dobré světové úrovni, u kterých se pořadí určovalo velice těžko a dost záviselo i na náhodě. Takže v okamžiku, kdy by i velmi dobrá skupina byla závislá plně na grantech a dostávala je jen malá část žádostí, tak by se stalo celkem zákonitě, že je někdy neobdrží. A v tom případě by při ukázané institucionální podpoře Akademie věd skončila.
Pokud jde o srovnávání úspěšnosti týmů v rámci podobného oboru a typu výzkumu, je ještě kvantitativní hodnocení možné, účelné a poskytuje i dobrý nástroj pro takové hodnocení. Pokud však se začnou srovnávat úplně různé obory aplikovaného a základního výzkumu a je třeba rozhodovat, kolik bodů se dá za publikaci v mezinárodním časopise, monografii či za patent nebo užitný vzor, můžeme tímto nastavením dospět k úplně nesmyslné metodice, jako se právě podařilo Radě pro výzkum a vývoj. Tímto nastavením tak můžeme dospět k výsledku, který obdržet chceme. Splnit například cíle Hospodářské komory, které jsem zmínil v úvodu.

U Akademie věd je možnost použitého způsobu její likvidace relativně jednoduchá, protože má velmi omezené zdroje financování. Vysoké školy mají značnou část svých příjmů z peněz na studenty, které Akademie věd nemá, ač se její pracovníci podílí jak na výuce, tak i na výchově doktorandů.

V úvodu jsem mluvil o spolupráci mezi pracovníky Akademie věd a vysokými školami. Ta se neomezuje jen na výuku a výchovu studentů a doktorandů. Jde o spolupráci propojených týmů při výzkumu, například na zahraničních experimentech. Pracuji také na experimentech připravovaného urychlovače LHC. Spolupráce mezi školami a ústavy Akademie věd na nich jsou velmi intenzivní. V druhé oblasti, ve které se pohybuji a je věnována možnostem využití urychlovačem řízených transmutací v budoucí jaderné energetice, zase velice úzce spolupracujeme se zmíněným Ústavem jaderného výzkumu a.s. v Řeži, který sídlí ve stejném areálu. Kolegové z tohoto ústavu i škol mi vycházejí vstříc i v další oblasti, která mě zajímá. A to je popularizace vědy a techniky. A to nejen v případě zařizování exkurzí pro středoškoláky.
Jmenoval jsem příklady ze svého okolí, ovšem řada kolegů z Akademie věd by mohla popsat řadu dalších takových příkladů spolupráce mezi nimi a kolegy z vysokých škol i průmyslové sféry. Takové spolupráce však návrh Rady pro výzkum a vývoj výrazně naruší a možná i zničí. Dost těžko si bude moci Akademie věd za takto navrženého rozpočtu dovolit to, aby její pracovníci učili a školili studenty, když na to nedostane žádné prostředky. Jak dělit společné publikace, když rozhodují o tom, jestli dostane více jeden nebo druhý partner? Dělat popularizaci vědy mezi středoškoláky, když to nepřináší nic, co by pomohlo k bezprostřednímu přežití instituce? Mám obavy, že navržený model Rady pro výzkum a vývoj povede k boji každého s každým o bezprostřední přežití, místo koncepčního dlouhodobého rozvoje oboru, kvality bádání v něm, získávání a výchovy studentů pro něj.

Možná, že si to členové Hospodářské komory neuvědomují, ale negativní následky by se projevily i v českém průmyslu. Zase bych si dovolil uvést příklad z mého oboru. Současné nové typy jaderných elektráren se staví pro šedesátiletou činnost, tedy budujeme zázemí pro několik generací. Vývoj nových typů reaktorů generace IV je záležitost desetiletí. Ovládnutí termojaderné fúze pak potřebuje dlouholetý intenzivní náročný výzkum jak základní, tak i aplikovaný. Kdo si na začátku minulého století dokázal představit, že energetika bude využívat atomové jádro? A podobné je to i třeba při vývoji slunečních panelů a spoustě dalších současných aplikací. Jde o běh na dlouhou trať a na začátku bývá absolutně neužitečný základní výzkum, hračka pro pár poblázněných vědců.

 
Je pravda, že jaderné elektrárny stejně budeme nakupovat v zahraničí. Ale pokud zde nebudeme vůbec mít aplikovaný i základní výzkum v této oblasti, tak se to projeví v možnostech našeho průmyslu uplatnit se v tomto oboru alespoň částečně a zhorší se i výchova odborníků v daném oboru. Jak už jsem psal, tak právě budoucím reaktorovým fyzikům přednáším. A těší mě, že se v posledních letech, po období útlumu v devadesátých letech, začínají zvětšovat počty studentů. A dobrých. A možná je to právě proto, že funguje dobrá spolupráce mezi školou, ústavy základního i aplikovaného výzkumu. Dobrá spolupráce probíhá i s pracovníky jaderných elektráren firmy ČEZ. A zatnout do tohoto mechanismu sekeru takovým způsobem, jak navrhuje Rada pro výzkum a vývoj, může současný docela příznivý vývoj znovu narušit. A zrovna v době, kdy si třeba právě ČEZ uvědomuje, že nedostatek odborníků v této oblasti může být velice kritický.

Je sice pravda, že si lze představit model, ve kterém by Akademie věd nebyla a všechen vědecký výzkum by se prováděl na školách. Ovšem provést tuto reorganizaci v tak krátké době a zmíněnou sekerou způsobí na relativně dlouhou dobu české vědě značné škody a nebude lehká cesta k její regeneraci. Je sice také pravda, že likvidace Akademie věd a základního výzkumu v Česku podle přání Hospodářské komory, deklarovaného v jejím stanovisku, neohrozí světovou vědu a na životě občanů v Česku se katastroficky neprojeví. Česko je malou částí světa a pokud se někdo bude chtít základním vývojem zabývat, může to dělat v zahraničí. Výsledky základního výzkumu jsou volně přístupné a náš aplikovaný výzkum je může přebírat. Ovšem, alespoň podle mého názoru by tato rezignace Českou republiku ochudila značně a zhoršila její odbornou i kulturní úroveň.

Proto bych prosil opravdové kapitány českého průmyslu, aby svým kolegům, jejichž výhled je omezen pouze výškou jejich kont, vysvětlili, že krátkodobý, i když vysoký zisk nemusí být to nejlepší řešení. Upozornili je, že bez vědy a kvalitního základního výzkumu nemůže být ani kvalitní výzkum aplikovaný. Jedinou metou pak nemusí být co největší současný zisk firmy a maximální velikost jejich konta. Že jim uspokojení může přinést i dlouhodobě budované renomé firmy, jako nositele nových špičkových technologií a pokroku v oboru. Měli by je přesvědčit, že pokud tito „podnikatelé“ u nás vědu a základní výzkum nepodporují, jako to dělají osvícení podnikatelé v zahraničí, tak by alespoň nemuseli pracovat na jejich likvidaci.
Kolegy z vysokých škol bych prosil, aby si uvědomili, že titíž lidé, kteří se teď snaží o likvidaci Akademie věd, přistoupí přesně v duchu svého deklarovaného cíle k likvidaci základního výzkumu u nich. A nakonec se pokusí udělat z vysokých škol pouhé slouhy svých krátkodobých zisků a servis pro ně. Je možné, že síla vysokých škol bude větší a ubrání se těmto snahám. Není však ale vyloučeno, že jejich krátkodobý zisk z likvidace Akademie bude smeten tím, že i vysoké školy podlehnou takto rozjeté mašinérii.

Nerad píši politicky a subjektivně zabarvené příspěvky. Čtenáři Osla vědí, že daleko raději se snažím přiblížit zajímavosti v oborech, které mám rád. V tomto případě jsem se však nemohl neozvat. Už proto, že jsem pracovníkem Akademie věd i členem jejího sněmu a zároveň i přednáším na vysoké škole a vedu diplomanty i PhD studenty. Omlouvám se těm, kteří od článku čekali povídání o vědeckých objevech, jak jsou ode mě zvyklí. Slibuji, že příště už je nezklamu.ˇ