Vyšší tóny pro travnatější planiny, nižší pro hustější křoviny?
Jak se v některých oblastech amerických států Kalifornie, Oregon a Washington v průběhu posledních 35 let měnil ráz krajiny a nižší vegetace dobyla předtím převážně travnaté území, tak samci strnada střešního (Zonotrichia leucophrys) pozměnili svůj zpěv. Zpívají teď v nižší tónině a v pomalejších trylcích. Jejich píseň lásky se tak líp šíří hustější vegetací.
Zjistila to mladá bioložka Elizabeth Derryberryová v rámci své disertační práce na Dukeově Universitě. Věděla, že koncem 60. let známý americký ornitolog Luis Baptista strávil řadu let studiem ptačího štěbetání a trylků. V roce 2003, tři roky po Baptistove smrti se jí podařilo v jeho původní pracovně v Kalifornské akademii věd v San Francisku najít staré nahrávky a mezi nimi i hlasy 170 samečků strnada střešního z patnácti lokalit na západním pobřeží USA. Strávila měsíc na cestě po těchto místech, aby po 35 letech po natočení původních nahrávek udělala nové zvukové záznamy. Pak porovnáním zjistila, že strnadi sice pějí ten samý nápěv, ale jeho závěrečné trylkování zní v nižší tónině a výrazně pomaleji – v průměru 10,3 trylků za sekundu vůči původním 11,8 trylkům zpřed 35 lety. A to na všech lokalitách kde za tu dobu vyrostly nové keře a nízké stromy a vegetace vyšší než traviny zhoutla.
Když Elizabeth Derryberryová porovnávala starší a současnou fotodokumentaci ze zkoumaných území zjistila, že to platí i naopak – pokud nedošlo ke změnám v biotopu, nezměnil se ani charakter trylkování. Zůstalo vyšší a rychlejší.
Fyzikální příčina je jasná, hůře se to pak vysvětluje z hlediska biologie. Vyšší zvuky se volným prostranstvím šíří do větší vzdálenosti. Ale v hustší zeleni se ptačí píseň v nižší tónině od vegetace tolik neodráží a nedochází zkreslení. Větší úspěch prostředím pozměněné písně motivuje mladé samce ji kopírovat a tak se výška i frekvence trylků snižuje spolu s houstnoucím olistěním. Mladí rivalové mají ještě jednu vážnou motivaci zpívat pomaleji a hlouběji. Derryberryová zjistila, že i samice strnada více upřednostňují nové pomalejší hity, než rozpustilejší starší evergreeny.
Výsledky rozšiřují již nemalé množství poznatků o změnách v akustické a vizuální komunikaci mezi zvířaty, kterým se mění charakter jejího biotopu. Derryberryová, teď již jako ornitoložka na Louisianské státní universitě, plánuje pokračovat v odhalování vlivů měnícího se prostředí na vývoj ptačích písní na území Jižní Ameriky, kde se odlesněním a změnou klima hodně lokalit výrazně mění.
V náročnějším prostředí složitější píseň?
Že se charakter a změny prostředí odráží v ptačím zpěvu, dokazuje i článek americko-kanadské trojice ornitologů, který 21. května publikoval časopis Current Biology. Vědci se pro změnu zaposlouchali do písní drozdců – skupiny amerických pěvců zahrnující asi 17 příbuzných druhů. Snažili se najít odpověď na otázku, proč je v hlasových projevech samečků velký rozdíl - jedni se snaží upoutat složitějšími melodiemi, zatím co jiným stačí nápěv mnohem jednodušší.
Zjistili zajímavou souvislost - písnička drozdce je rozmanitější tím víc, čím je prostředí ve kterém žije variabilnější a klimaticky nestálejší, čím je v něm hojnost a plošná distribuce potravy méně stabilní. Tedy čím větší nároky na přežití a reprodukci na své obyvatele klade. Jsou to například oblasti, kde jsou krutější zimy a v letním období sucho.
Jak vědci vzájemnou souvislost vysvětlují? Sameček si svým zpěvem hájí před soky to nejlepší bydlo. Kde a jak zpívá, zajímá samičky. Oč je život v daném prostředí nejistější a náročnější, o to jsou samičky vybíravější a je nutné se o ně více snažit. Sameček, kterému je i v složitějších podmínkách do nejhezčího a nejrozmanitějšímu zpěvu, ohlašuje okolnímu světu, že je ten neschopnější a nejinteligentnější.
Strnad střešní (Zonotrichia leucophrys, angl. white-crowned sparrow)
Drozdec mnohohlasý (Mimus polyglottos, angl. Northern Mockingbird)
Nabízíme bonus na závěr: Ukázku pěveckého monologu našeho evropského slavíka obecného (na malém úvodním obrázku), osaměle trylkujícího v křoví na kraji sídliště. Možná odraz vlastních trylků od lesa paneláků drobného ptáčka motivoval k neuvěřitelnému celonočnímu koncertování. Zde je jenom asi 5 minutová ukázka, ale pod článkem je v přiloženém souboru i 40 minutová nahrávka v MP3 formátu.
Zdroje: ScienceNOW , Current Biology , The American Naturalist ,
Česká společnost ornitologická