Smysl písma byl a je v tom, aby si zprávu mohl přečíst také jiný člověk. Dnešním jazykem informatiky bychom řekli, aby se informace mohla sdělovat nezávisle na čase a místě. Nejinak tomu bylo při vzniku písma u starých civilizací. V zájmu autora pratextu bylo, aby si někdo místně, časově hodně vzdálený mohl text přečíst, aniž by se tomu musel zdlouhavě učit. V době kdy vznikalo písmo asi totiž neexistovala místa, kde by se vyučovalo. Jak to lidé v době kamenné dokázali? A jaká byla zvuková podoba znaku? Pokusme se o nemožné a pusťme se do luštění dosud nerozluštěného.
Tajemná harappština
Staré civilizace jsou opředeny závojem tajemnosti jenom proto, že o nich málo víme. Ať je to Arkaim v Rusku nebo Harappa v Indii a jiné. Ale kromě toho, že o nich málo víme je někteří lidé ještě dodatečně vybavují významy, které nemají a další tajemno vytvářejí. Lidé potřebují příběhy, jinak se nudí. Proto nejprve několik faktů.
Osídlení v období 1 (3300-2800 př.n.l.) najdeme na západní straně návrší AB a na severozápadním koutu návrší E. V období 2 (2800-2600 př.n.l.) na návrších AB a E.
Doba největšího rozsahu osídlení je označena jako harappské období 3 (2600-1900 př.n.l.). V obdobích 4/5 (1900-1300 př.n.l.) se osídlení postupně zmenšovalo. Na obrázku také vidíme lokality vykopávek z let 2000-2001 na návrší E (výkop 54). (Harappa)
Odhaduje se, že indický subkontinent byl obývaný již v době paleolitické (starší době kamenné) před 400.000 až 200.000 lety. První kultury doložené trvalými sídlištěmi, keramikou vytvořenou na hrnčířském kruhu, zemědělstvím a domestikovanými zvířaty se nalezly např. Baludžistánu. Datovány byly do doby 6.000 př.n.l. Na svůj vývoj měli tedy neolitici dost času – více jak 200.000 let. Písmo, urbanistická sídliště s vodním systémem (kanalizace, zavlažování) se údajně objevují kolem roku 3000 př.n.l.
Autora překvapilo, že harappské písmo dosud nebylo rozluštěno. S podivem proto, že harappské znaky se podobají linearnímu písmu A a B nalezenému na Krétě. Při luštění lineárního písma Horákovi velmi pomohly slovanské jazyky.
Tajemno jistě láká a to publicisté využívají, jestliže chtějí přilákat hodně čtenářů. Pokusme se o jiný postup. Prý bývá také úspěšný.
Použijme při luštění harappštiny cimrmanův princip nemožnosti
Předpokladejme v duchu cimrmanovské metody luštění, že obyvatelé města Harappa nemohli neznat srbochorvatštinu. Výborně se to například osvědčilo při vysvětlení významu slova „devanagari“. Písmo devanagari se používá v Indii dodnes. Předpokládejme, že slovo “devanagari” vzniklo z harappského jazyka. Přepišme si slovo „devanagari“ nejprve na jednotlivé slabiky. Asi takto: DE-VA-NA-GA-RI. Seskupme nyní slabiky tak, aby pokud možno dávaly smysl. Asi takto: DE VÁ-NÁ GA-RÍ.
Z prvního článku Jakou řečí hovořili v době kamenné ? už víme, co znamená VÁ-NÁ. Je to původní označení Slovanů. Jenom DE a GA-RÍ nám vybočují. Nevadí. Předpokládali jsme, a víme, že správně, že Harappové nemohli neznat srbochorvatštinu. V ní DE znamená vybídku „nuže“. A jestliže budeme předpokládat, že také nemohli neznat ruštinu, pak z GA-RI můžeme jednoduchým doplněním obdržet GA-vo-RI. Souhrně tedy DE VÁ-NÁ GA-vo-RÍ. Volně přeloženo: „Nuže, hovořme řečí Vánů!“.Jak snadné Járo!
Použijme při luštění harappštiny akrofonii
Z předchozího nám vyplývá závěr, že základem harappštiny budou asi slovanské jazyky nebo jim velmi blízké. Jako je například čeština. Dosavadním luštitelům se texty nedaří rozluštit z toho prostého důvodu, že za vzor používají jazyky, které s harappštinou nemají nic společného a vychází jim potom nesmysly. Víme-li tedy, že za základ můžeme použít jakousi slovanštinu, je další postup snažší a můžeme začít. Například s destičkou H2000-4483/2342-01.
V neolitu se četlo zprava do leva a nejinak v Harappu. A jaký text v sobě písmo skrývá? Nebudeme vás napínat. Tu je výsledek:Text je praslovanský a volně přeloženo znamená „Výsadba zrna“.
Dva býci se stromem nebo keřem na pravém obrázku mají asi stejný význam jako dnešní státní znaky se lvy, orly, medvědy a kdoví s čím ještě.
Porovnáme-li harappské znaky s krétsko-mykénským lineárním písmem B, zjistíme podobnosti.
Tabulka s krétsko-mykénským lineárním písmem B.
V následujícím přehledu vidíme, jakým předmětům by znaky mohly odpovídat. Pravdivost této korespondence ale není důležitá, poněvadž podle akrofonie se stejně použije pouze první slabika. Takže zbytek slova není důležitý. Je to jen pro ilustraci. Autoři slabikové abecedy si jistě byli vědomi, že není účelné zobrazovat jednotlivé předměty obrázky (piktogramy) poněvadž předmětů bylo na desetitisíce. Určitě se tedy tvůrci dohodli na několika předmětech. Dejme tomu na sto předmětech. První slabiku těchto slov pak použili na označení stylizovaného obrázku předmětu.
ZU zu-, zů-ronó (úrodné zrno)
r V hláskovém písmu nebylo možné vyjádřit jednotlivá písmena a proto bylo nutné sI vypomoci.
NO no-hára (stojací věšák)
SA sá-kat (uschlé větve stromů)
ZĚ Hodnota ZE (v praslovanštině ZĚ) v krétsko-mykénských znacích koresponduje nejpravděpodobněji se zrcadly nebo s něčím, co odráželo paprsky. Jako například hladina vody. Nebo také pohyb, například tětivy luku.
Člověka přivádí v úžas, že tak vzdálené kultury jako byly harappská a krétská mají stejné znaky a že je možné je číst. Navíc, že jim rozumíme, že tak časově od nás vzdálené k nám promlouvají ryzí slovanštinou.
První abecedy na asijsko-indicko-evropském kontinentě byly pravděpodobně všechny slabikové vzniklé na principu akrofonie. Tato zásada se znovuobjevila při studiu fénického písma.
Když jsme měli hned napoprvé takový úspěch, pusťme se do další destičky, která by obsahovala další neznámé znaky.
Tabulka by mohla opět souviset se sázením. Volně přeloženo „Zde se sází pšenice.“
www.harappa.com/indus/30.html
www.harappa.com/script/maha5.html
Tabulkou bylo možné tisknout celou standardní větu. Připomeňme si, že první evropská tiskárna s vyměnitelnými písmeny se objevila až 1458 n.l. ve Strassburgu.
Zvuková podoba znaků
Geniální Antonín Horák ve své knize O Slovanech úplně jinak (Vizovice, 1991) vysvětluje akrofonii následovně.
„Pisatel by chtěl zaznamenat třeba slůvko svého jazyka „já“. A že to byl rolník, znal postroj tažného dobytka, jehož praslovanský název zněl tehdy „járam“. Dodnes srbochorvatsky „járam“, česky „jařmo“. Nakreslí tedy jeho obrázek velmi zjednodušeně a dostane tento výsledek:“
Podmínkou ovšem je, že ten obrázek nesmí číst celým názvem „járam“, nýbrž pouze první jeho slabikou „já-“ a koncovka názvu „-ram“ se zamlčí. Právě v tom je ten vtip, že zamlčením koncovky přestane být kresba kresba konkrétním předmětem zvaným „járam“ a stává se jen abstraktním zvýkem „já“! (str. 14)
Zopakujme: Znaky musely označovat předměty tak, aby je i neškolený člověk poznal a mohl vyslovit. Takto by ještě ale nevznikla abeceda. Byly by to jednoduché ideogramy doprovázené zvuky. Genialita tvůrců abeced byla v tom, že ze slova vzali první slabiku a tou znak ozvučili. Praslovanské slovo pro chomout se nejpravděpodobněji zachovalo v srbochorvatštině. Dodnes se v ní používá slovo járam. Ve staročeštině se říkáválo jařmo. Skutečná praslovanská podoba slova pro chomout není důležitá, poněvadž se použije pouze první slabika.
Geniální je také to, že obraz konkrétního předmětu se stal znakem pro abstraktní zvuk “já”, ke kterému bylo možné připojit další abstraktní zvuk vzniklý stejným způsobem. Vzniklo tak slovo, které bylo možné zapsat. Jako ukázku použijme tři znaky z tabulky Kn-1416 vpravo dole.
Tabulka číslo Kn-1416 s lineárním písmem B nalezená na Krétě v paláci Knossos v bývalé zbrojnici. Pochází z počátku 14. století př.n.l. z doby před sopečnou thérskou katastrofou, při níž se palác Knóssos zhroutil. Nápisy rozluštil amatér Antonín Horák, když jako referenční jazyk použil slovanské vzory. Zvukové hodnoty slabičných znaků empiricky zjistil po dvacetileté práci amatér Michael Ventris.
Tabulka s krétsko-mykénským lineárním písmem B.
Pokud někdo rád luští, tak se může pustit do tabulky Kn-1416. Na internetu je k dispozici krétsko-mykénská tabulka s lineárním písmem B. Také víte, že vyluštěné znaky se musí interpretovat praslovanštinou. Obtížné to nebude když si vypomůžete moravským nářečím, srbochorvatštinou a ostatními slovanskými jazyky.
Další zdroje
www.wired.com/wiredscience/2009/04/induscript
https://ancientscripts.livejournal.com
https://www.geocities.com/kurogr/ - Příklad jak by se luštit nemělo. Je tu všechno špatně.
________________________________________________________________
Komentář redakce
Dnes již nejsme sto obsáhnout základní přehled vědomostí ve všech oblastech vědy. Uvedený článek se opírá o výsledky bádání amatérů, jež jsou obdivuhodné svým zanícením a kreativitou. Na druhou stranu tyto výsledky neprochází sítem odborné diskuse a zhodnocením vědeckou komunitou. I když si přitom mnozí na zkostnatělost "oficiální" vědy stěžují, nevymysleli jsme lepší způsob jak při hledání vědecké pravdy a pátrání po střípcích poznání oddělit plevy od zrna. Myslíme si, že článek se opírá o myšlenky uvedené v kontroverzní knížce Antonína Horáka "O Slovanech úplně jinak". Přikláníme se k názoru čtenáře, který na toto téma napsal: "Jako by nejdříve bylo přání, to zplodilo cíl a ten byl konstrukcemi dosažen".
S tvrzením autora tohoto článku: "Člověka přivádí v úžas, že tak vzdálené kultury jako byly harappská a krétská mají stejné znaky a že je možné je číst. Navíc, že jim rozumíme, že tak časově od nás vzdálené k nám promlouvají ryzí slovanštinou", si dovolujeme polemizovat a přikláníme se k "oficiálnější" verzi, že jako první byla (proto)indoevropština, z které se pak vyvinulo mnoho současných i vymřelých jazyků. Mimo jiné i "praslovanština" (https://en.wikipedia.org/wiki/Indo-european)