Vakcína proti chřipce (bivalentní, označovaná jako TIV) způsobuje jakýmsi záhadným způsobem problémy astmatikům. Podávání inaktivované vakcíny proti chřipce se jako prevence u dětí ukázalo jako kontraproduktivní, zvláště u těch s astma. Podezření, že by něco takového mohla vakcinace mít na svědomí, se občas objevuje. Vzápětí je ale dalšími studiemi zpochybněno.
Avni Joshi, lékař v Mayo Clinic in Rochester také měl jisté pochybnosti o účinnosti vakcinace. Rozhodl se některé údaje prověřit. Zajímal ho především vliv vakcinace na děti s astmatem a bez něj. Jako objekt svého studia si vzal vážné chřipkové stavy, spojené s pobytem v nemocnici.
Americké zdravotnické instituce, včetně Akademie pediatrů (AAP) přitom doporučují každoroční vakcinaci dětí ve věku šesti měsíců až osmnácti let. Totéž doporučuje i národní školící a preventivní program – tedy vakcinaci astmatických dětí starších šesti měsíců.
Aby se Joshi dobral pravdy, provedl šetření v záznamech z let 1996 – 2006. Prověřil všechny případy dětí ve věku od šesti měsíců až do 18 let. Z nich vybral pouze případy, kdy jako příčina problémů, byla laboratoří potvrzena virová chřipková infekce. Zpětně u těchto případů zjistil, zda pacient byl nebo nebyl vakcinován. Výsledek byl překvapivý. Vakcinované děti na tom byly hůře - měly třikrát větší riziko hospitalizace. Vakcinovaní jedinci byli prostě nemocnější. U statistických šetření vždy hodně záleží na takzvané hladině významnosti výsledků.
V tomto případě byl koeficient průkaznosti p=0,006. Když si uvědomíme, že hranice statistické významnosti je při hodnotě p menší jak 0,1 a že pokud je p menší než 0,05 jde již o významný výsledek, zjištěná hodnota 0,006 je tak vysoká, že odpovídá i těm nejpřísnějším kriteriím daným pro vysokou průkaznost zjištěného údaje.
Není se tedy čemu divit, že prohlášení o „neúčinnosti“ vakcinace proti chřipce již oblétlo celý svět.
Statisticky vzato to znamená, že je pouze 0,6% pravděpodobnost, že by šlo o náhodnou souvislost a autory takový výsledek opravňuje k tvrzení souvislosti vakcinace s následnými problémy s astmatem a vyšší nemocností.
Všechno má své mouchy a nejinak tomu je i v tomto případě. Problém je v tom, že studie nebrala v úvahu další faktory. Například preventivní opatření u dětí s těžkým astmatem. Takové případy jsou totiž vakcinovány častěji. Přesto, že závěry z konference znovu rozvířily otázky o účincích protichřipkové vakcinace, ve skutečnosti tento výsledek ani nepotvrzuje, že by tou prvotní příčinou hospitalizace a skutečným viníkem komplikací mohla být samotná vakcinace. Když se na to podíváme kriticky, tak se desetiletým šetřením možná zjistilo jen to, že vakcinovaní jsou nemocnější. A protože ti nemocnější jsou zase častěji preventivně vakcinováni, tak se může klidně jednat jen o pouhý objev toho, že nemocní jsou častěji hospitalizováni.
,
Pramen: American Thoracic Society