„Environmentální dopady mnoha nepůvodních druhů zůstávají nepovšimnuty, my jsme ale na zdravém fungování ekosystémů existenčně závislí“, říká hlavní autorka studie Montserrat Vilà z Estación Biológica de Doñana ve španělské Seville.
„Pokud nepůvodní druhy v ekosystému převládnou, dojde k ekologickým změnám, které se projeví i sníženým užitkem, který dotyčný ekosystém poskytuje člověku. Tyto mohou být a často jsou nevratné a některé jsou svým rozsahem srovnatelné s působením klimatických změn nebo vlivem znečištění.“
Vilà a její spolupracovníci, mezi nimiž jsou i pracovníci Botanického ústavu AV ČR, v. v. i., v Průhonicích a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, předkládají výsledky studie založené na analýze více než 10 000 druhů, které se v Evropě vyskytují, ale nejsou na jejím území původní. Autorský tým použil data z projektu DAISIE (Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe, který v letech 2005–2008 podpořila Evropská unie.
Studie zkoumá důsledky biologických invazí s ohledem na čtyři základní funkce ekosystémů, kterými jsou zajišťování hlavních zdrojů (koloběh vody nebo energetické toky), podpora produkce potravin (např. zajištění opylení plodin), regulace ekosystémových procesů (např. filtrace vody) a také kulturní a nehmotné zdroje, které se vyjadřují rekreační a estetickou hodnotou.
AUDIO : "Všude dobře, v cizině nejlépe"
Petr Pyšek, Oddělení ekologie invazí, Botanický ústav AV ČR v Průhonicích. Přednášku Petra Pyšeka je možno stáhnout zde.
Největší škůdci v Evropě
Autoři vytvořili seznam 100 invazních druhů, které mají Evropě největší negativní vliv na fungování ekosystémů; najdeme mezi nimi zástupce rostlin i živočichů ze suchozemského i vodního prostředí, jako je např. berneška velká (Branta canadensis), slávička mnohotvárná (Dreissena polymorpha), siven americký (Salvelinus fontinalis), šťavel kozí noha (Oxalis pes-caprae) nebo nutrie říční (Myocastor coypus). Suchozemští obratlovci mají na svědomí nejširší škálu environmentálních škod a vliv jejich invaze je často patrný ve všech použitých kategoriích. Protože jsou často zároveň vrcholovými predátory společenstev, jejich invaze působí kaskádové změny v potravinových řetězcích.
Suchozemští bezobratlí jako hmyz nebo pavouci naproti tomu zastávají sice jen některé ekosystémové funkce, jejich invaze však působí největší ekonomické ztráty, zejména na lesních a zemědělských porostech. V těchto hospodářských sektorech jsou škody na produkci plodin a dřeva nejpřesněji vyčíslené.
Odhaduje se například, že ve Velké Británii invazní druhy členovců ročně způsobí ztrátu výnosů ve výši 2,8 miliardy € a náklady na odstraňování 30 nejběžnějších druhů polních plevelů, z nichž velká část je nepůvodních, každoročně přesahují 150 milionů €.
Mezi druhy, na jejichž odstraňování a omezování se vynakládá nejvíce prostředků, patří například pěnišník Rhododendron ponticum (66 mil. €), vodní rostlina tokozelka nadmutá (Eichhornia crassipes, 3,4 mil. €), nutrie říční (2,8 mil. €) a některé druhy mořských řas (8,2 mil €).
„Nejdůležitějším předpokladem zvládnutí invazních druhů je v současné době doplnění informací. Evropa je sice díky projektu DAISIE kontinentem s nejúplnější informací o nepůvodních druzích a jejich vlivu, naše studie však současně odhalila, že v Evropě jsou známy ekologické a ekonomické důsledky pro pouhých 10 % invazních druhů. Nejdříve je důležité pokračovat ve výzkumu vlivů invazí druhů, u kterých toto není známo. Jakmile budeme mít úplnější představu o vlastnostech druhů, které působí největší škody, bude možné mnohem lépe předpovídat budoucí ztráty a navrhovat způsoby, jak je omezit,“ dodává Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR, jeden ze spoluautorů studie.
„Nyní je třeba vyhodnotit existující informace o vlivech invazí pro jednotlivé druhy v různých regionech,“ říká Vilà, „aby by bylo možné vytvořit institucionální základ napříč nejvíce ovlivněnými hospodářskými resorty, jako jsou doprava, zemědělství, zdravotnictví a životní prostředí. Tyto orgány by pak zajišťovaly prevenci biologických invazí i management jejich důsledků.“
Proč jsou invazní druhy rostlin úspěšné a jak využívají globální změny
Výsledky výzkumu publikovaného tento týden v on-line edici prestižního časopisu Proceedings of the National Academy of the United States of America (PNAS) ukazují, že dva mechanismy obecně považované za hlavní příčiny invazí nepůvodních rostlin, tedy vysoká hladina zdrojů a únik před nepřáteli, působí v součinnosti.
Mezinárodní tým amerických a českých ekologů z Agricultural Research Service, University of North Carolina, Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích a Přírodovědecké fakulty UK v Praze dospěl k těmto závěrům na základě studia houbových a virových onemocnění 243 rostlinných druhů evropského původu, které jsou invazní ve Spojených státech amerických.
Rychle rostoucí rostliny, adaptované z oblasti původního rozšíření na vlhká a dusíkatými živinami bohatá stanoviště, tedy prostředí s vysokými hladinami zdrojů, jsou náchylnější k houbovým a virovým chorobám. Při invazi do nového areálu však tyto druhy ztrácejí mnohem více těchto patogenů než rostliny ze stanovišť na zdroje chudých, což napomáhá jejich šíření. Tento výsledek přispívá k vysvětlení, proč jsou rostlinné invaze nejnebezpečnější v prostředí bohatém živinami a dalšími zdroji, které je nejčastěji vytvářeno lidskou činností.
.jpg){kind=link}
„Je známo, že rostlinné druhy si s sebou do nového regionu nepřinesou většinu nepřátel, které v oblasti původního rozšíření přirozeným způsobem regulují velikost jejich populací a brání jim tak převládnout nad ostatními rostlinami. Všeobecně je přijímána představa, že tento mechanismus je jedním z důležitých příčin invazí. Naše studie však jako první ukazuje, že to, kolika nepřátel se druh při invazi zbaví, závisí na typu rostliny. Ve výhodě jsou rychle rostoucí druhy z narušovaných stanovišť, které mají samy o sobě předpoklady k rychlému šíření. Bohužel jsou to přesně ty druhy, které mají největší užitek z probíhajících globálních změn, které s sebou přinášejí zvyšování obsahu CO2 a eutrofizaci půd,“ říká vedoucí autorka studie Dana Blumental z Agricultural Research Service ve Fort Collins v Coloradu.
„Invazní, rychle rostoucí druhy tak vlastně získávají dvojitou výhodu – zvýšené množství zdrojů jim umožňuje vytlačit ze společenstev pomalu rostoucí rostliny, ale také rychle rostoucí původní druhy, protože ty jsou ve svém přirozeném prostředí regulovány působením svých přirozených nepřátel. Toto zjištění nám pomáhá lépe pochopit dramatické invaze některých rostliných druhů a naznačuje, že současné globální změny, jako je narušování krajiny člověkem a její obohacování živinami, budou nadále doprovázet masivní invaze rostlinných druhů v různých částech světa,“ dodává Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích.
Prameny:
Vilà M., Basnou C., Pyšek P., Josefsson M., Genovesi P., Gollasch S., Nentwig W., Olenin S., Roques A., Roy D., Hulme P. E. & DAISIE partners (2009) How well do we understand the impacts of alien species on ecological services? A pan-European cross-taxa assessment. Frontiers in Ecology and the Environment, doi 10.1890/080083
Blumenthal, D., Mitchell, C. E., Pyšek, P. & Janošík, V. (2009) Synergy between pathogen release and resource availability in plant invasion. Proceedings of the National Academy of the United States of America, doi 10.1073/pnas.0812607106
Tiskové zpávy AVČR