Šest let sledoval tým britských a amerických zoologů, vedený Thure Cerlingem z University of Utah v Salt Lake City v severokeňské rezervaci Samburu, sloní rodinu vedenou starou slonicí pojmenovanou Královna Alžběta. Cerling označil skupinu dvaceti dospělých samic a mláďat jako „Královskou“, protože se těšila mezi ostatními slony výsadnímu postavení. Obsazovala nejlepší lokality. Přesto se dostala do vážných potíží.
Thure Cerling: „Skot spásá trávu tak dokonale, že ji sloní chobot nedokáže utrhnout."
Pro sledování si vědci vybrali trojici dcer Královny Alžběty – Viktorii, Anastázii a Kleopatru. Zvířata uspali injekcí vystřelenou z pušky a připnuli jim obojek se zařízením, které dovolovalo nepřetržité sledování slonů pomocí GPS. Zhruba jednou za rok každou ze slonic znovu uspali, aby vyměnili baterie v obojku. Zároveň odebrali slonicím vzorek dlouhých chlupů z ocasu.
Chlupy ocasu rostou rychlostí asi dva centimetry za měsíc a dorůstají délky až padesát centimetrů. V chlupu jsou uloženy informace o tom, jakou potravu slon po celou dobu jeho růstu konzumoval. Ze sledování pomocí GPS vyplynulo, že „Královská“ rodina tráví období sucha v hornaté oblasti, kde se pase na větvích a listech stromů a keřů. S příchodem období dešťů zamíří slonice do savan, kde začne růst tráva bohatá na bílkoviny. Změna jídelníčku se odrazí v izotopovém složení příslušné části chlupu z oháňky. Stromy a keře obsahují méně vzácného izotopu uhlíku C13 než traviny. Izotopové složení chlupů dokazuje, že během období sucha tvoří tráva nejvýše 15% sloní stravy.
V obdobích dešťů stoupá podíl travin ve sloním jídelníčku na 50% a ve zvlášť deštivých rocích není výjimkou, když sloni přijímají až dvě třetiny živin v travinách. Díky tomu jsou sloní samice na konci období dešťů vykrmeny natolik, že se mohou pářit a mají slušnou šanci na početí mláděte a jeho zdárné donošení. Březost slonů trvá zhruba 22 měsíců. Slůně se tak rodí v období nástupu dešťů, kdy není nouze ani o vodu, ani o vydatnou pastvu.
Cerlingův tým zjistil, že zaběhaný životní cyklus slonů je vážně ohrožen. Nápadně se to projevilo v roce 2003, kdy sloni podnikli tradiční migraci za travou do savany, ale vyšli naprázdno.
Izotopové složení chlupů na jejich oháňkách prozradilo, že byli donuceni i v savaně žvýkat málo výživné větve a listy stromů a keřů. K pastvě na trávě se nedostali. Měli v savaně k dispozici dokonce ještě méně trávy, než kolik jí spasou během období sucha.
Vysvětlení je nasnadě. Sloni musí počkat, až tráva doroste do takové výšky, kdy ji mohou utrhnout chobotem. V roce 2003 však vyhnali pastevci začátkem období dešťů na sloní savany skot a ten trávu spásl. Při příchodu slonů byl porost tak nízký, že sloni nedokázali stébla utrhnout.
„V soutěži se skotem se sloni ke kvalitní pastvě na travinách vůbec nedostanou. Jsou jednoznačně vytlačeni,“ shrnul Thure Cerling závěry výzkumu zveřejněné prestižním vědeckým časopisem Proceedings of the National Academy of Science. „Tráva přitom představuje zdroj živin, které sloni potřebují k úspěšnému rozmnožování. Se sílícím suchem a růstem počtu obyvatel v Keni bude soupeření slonů se skotem stále častější a dramatičtější. Plodnost slonů tím může vážně utrpět.“ ˇ