V Tichém oceánu tvoří řasy Micromonas a jejich příbuzní pouhou čtvrtinu masy mikroskopického planktonu Na jejich konto však připadají tři čtvrtiny uhlíku, který tento plankton zachytí ve formě oxidu uhličitého z ovzduší a fotosyntézou ho přemění na potřebné živiny. Mikroskopické řasy tak významně promlouvají do změn pozemského klimatu.
Pro syntézu živin z oxidu uhličitého využívají řasy Micromonas sluneční energii, a proto putují za světlem. Dosahují přitom závratných rychlostí. Slaná mořská voda je pro tyto nepatrné organismy neuvěřitelně hustým prostředím. Přesto v ní řasy Micromonas urazí během jediné sekundy padesátinásobek délky svého jednobuněčného „těla“. Kdyby se jim měl vyrovnat bezmála dvoumetrový olympijský plavecký šampión Michael Phelps, musel by za jednu sekundu přeplavat padesátimetrový bazén tam a zpět.
Pohled do dědičné informace řas rodu Micromonas nabídl vědcům ještě úžasnější podívanou. Mezinárodní tým vedený americkou mikrobioložkou Alexandrou Wordenovou z Monterey Bay Aquarium Research Institute přečetl dvě na první pohled úplně stejné řasy. Jedna pocházela z jižního Pacifiku a druhá z kanálu La Manche. Jejich DNA se skládala z 22 milionů genetických „písmen“ a obsahovala přibližně 10 tisíc genů. Obě řasy se však lišily zhruba tisícovkou genů. To je rozdíl přímo propastný a znamená to, že každá řasa patří k úplně jinému druhu. Tím však nebyl všem překvapením konec. Wordenová a její kolegové našli v řasách Micromonas geny, které se v jiných řasách zatím nikomu nepodařilo odhalit. Kupodivu. velmi podobné geny se nacházejí buď v dědičné informaci bakterií anebo v DNA suchozemských vyšších rostlin. Řasy vlastní například geny, jaké se u vyšších rostlin podílejí na tvorbě listů. Zatím není jasné, k čemu jsou řasám dobré. Zjevně je využívají pro úplně jiné účely než stromy či byliny. Během evoluce zřejmě našly tyto geny u vyšších suchozemských rostlin úplně jiné uplatnění.
Vědci byli přesvědčeni, že se řasy rodu Micromonas množí jednoduchým dělením buněk. Detailní prověrka genů ale ukázala, že řasy jsou dokonale vybaveny k proměně na pohlavní buňky vybavené silným ochranným obalem. Nové řasy mohou zcela jistě vznikat i splýváním těchto pohlavních buněk. Zatím je při pohlavním rozmnožování nikdo nepřistihl, ale to může být zapříčiněno tím, že vědci neumějí řasám vytvořit v laboratoři příhodné podmínky.
Údaje získané přečtením dvou kompletních genomů mikroskopických řas zveřejnil prestižní vědecký týdeník Science. Wordenová je přesvědčena, že tato data najdou i praktické uplatnění. S řasami schopnými vyrábět fotosyntézou cukry z oxidu uhličitého se počítá jako s perspektivním zdrojem biopaliv. Zatím však naráží tento záměr na naše nedostatečné znalosti o životě řas. Proto se výzkumu zúčastnili i vědci z výzkumných institucí amerického ministerstva energetiky. Ti doufají, že odhalením funkce genů z dědičné informace řas Micromonas najdou způsob, jak výrobu biopaliv výrazně zefektivnit.