Našli jsme sladké místo!
Těmito slovy nedávno uváděl na světových setkáních genetiků svá vystoupení Dr. Dani Zamir z Hebrejské univerzity v Jeruzalému, Rehovot. Mluvil samozřejmě o své oblíbené zelenině - rajčatech.
Se svými kolegy si Zamir dal za úkol vypěstovat chutnější rajče. Začali tak, že křížili klasické, běžně pěstované rajče s planým zeleným a nechutným rajčetem, které si přivezli Peruánských And. V pokusu měli sto variet, každá z nich obsahovala část genomu (úsek DNA) z planého rajčete. Výzkumníci si slíbili, že když se jim pokus nevyvede, všechnu produkci snědí. Vidina konzumace trpkých a nechutných plodů s příslušnými následky byla tak silným hnacím stimulem že brzo zkoumali již stovku variet. Podařilo se získat křížence, jehož plody byly sladší než plody původního, šlechtěného rajčete a rozdíl byl patrný již na první zběžné ochutnání. Dalším sledováním zjistili, která část z „divokého genomu“ je za sladký požitek odpovědna. Vědci odhalili, že je to zásluha genu pro enzym invertázu, která dovede změnit strukturu cukru. O upřímné radosti z úspěchu není pochyb – výzkumníci se vyhnuli konzumaci plodů ze 17 000 rostlin, které měli v pokusu a my dnes můžeme například kupovat chutnější a levný kečup, který netřeba doslazovat umělými přísadami.
„Sladký gen“ vědci získali z planého zeleného rajčete z Peruánských And a) Plané rajče Lycopersicon pennellii, b) Jedno z běžných červených rajčat Lycopersicon esculentum
Možná nebude na škodu si ještě připomenout, že až si půjdete příště koupit rajčata, vězte, že z botanického hlediska se nejedná o zeleninu, nýbrž o ovoce (plodem je měkká bobule). Zeleninu z rajčete udělal americký soud. Bylo to v době, kdy daně ze zeleniny byly větší a potřeba plnit státní kasu velká. Tak velká, že nejvyšší soud nevzal v potaz argumenty botaniků a rozhodl. Kořeny dnešního omylu, kdy se pro rajče používá stále nesprávný termín „zelenina“, sahají až do roku 1893. Likvidace biodiverzity (genetických rezerv) je oslovinou srovnatelnou s nekompetentním rozhodnutím amerického soudu. Rozdíl je jen v tom, že se nedá napravit.
Dodatek pro fajnšmekry:
V případě pokusů Dani Zamira se na molekulární úrovni jedná o QTL lokus (Brix9-2-5), byl objeven na zelených planých rajčatech odrůdy Lycopersicon pennellii. Alela z divokého rajčete po vnesení do moderních kultivarů zvyšuje obsah glukózy a fruktózy. Použitím izogenních linií pro QTL mapování se podařilo odhalit nukleotidový polymorfismus který se vyskytuje v oblasti 484 párů bází dlouhé a která zahrnuje oblast exonu a intronu genu pro apoplastickou invertázu. O fenotypu rajčete, v tomto případě kvantitativním obsahu cukrů, rozhoduje změna v jednom nukleotidu. Novější poznatky z výzkumu oblasti ze které je řízena apoplastická invertáza, byly činěny za pomocí syntetické duplikace této chromozomální oblasti a lze se s nimi seznámit např. v Plant Physiol, February 2003, Vol. 131, pp. 603-609.