Podle Nancy Segalové z California State University, známé americké evoluční psycholožky, specializující se na výzkum dvojčat, je věk, ve kterém se ženy poprvé dopouštějí sexuálních počinů z 30 procent ovlivňován geny a ze 70 procent sociálním zázemím: „Nevypadá to, že bychom měli v genech zapsány jednotlivá data. Mnohem větší roli budou hrát sociální efekty.“

Jenomže dobrat se rozlišení sociálního a genetického vlivu na načasování prvního polibku, pohlavního styku, dítěte a manželství není vůbec snadné. Pokud se Vám ovšem vhodnou agitací nepodaří podrobit slovnímu a dotazníkovému šetření 46 různě starých párů jednovaječných a 36 párů dvojvaječných dvojčat vychovaných v různých sociálních prostředích.

 

Segalová, ve snaze se vyhnout vedlejším, těžko analyzovatelným vlivům, si z této skupiny respondentů vybrala pouze jednovaječná dvojčata ženského pohlaví. Okruhy sociálního prostředí pak definuje jako vztahy k matce, otci, domovu a vrstevníkům.

V porovnání s dnešní generací mladých žen se ženy 40. let chovaly sexuálně mnohem zdrženlivěji. První vážnější sexuální zkušenosti nabývaly ve věku kolem 19,5 let. V létech šedesátých přišel výrazný „sexyboom” a uvolněné mravy mladších ročníků postupně snížily tuto hranici na průměrný věk 17,6 let. Výzkum Nancy Segalové odhaluje kromě těchto výsledků i další statisticky podložené údaje: bez ohledu na genetiku a sociální prostředí přicházejí první polibky průměrně okolo 14,5 roku, první vdavky v 21,1 a první děti v 23,2 letech. Jistě nás nepřekvapí, že mezi těmito čísly, jež udávají věk, ve kterých dojde k uvedeným sexuálních počinům poprvé, existuje pozitivní korelace. Čili, čím dříve se holky líbají, tím dříve mají děti, muže… a případně i problémy.

Pokud si však myslíme, že láskyplná péče rodičů má v tomto směru rozhodující vliv, tak chyba lávky. Někteří rodiče budou možná zklamáni, ale hyperprotektivní klášterní model výchovy má efekt zcela opačný, zvláště v podání matek. A otcové jsou na tom jenom o několik setin korelačního koeficientu lépe. Ať je však výchovné porozumění si s rodiči jakékoliv, jeho vliv je na potomky přece jen pozitivnější než vlivy ostatní. Navzdory tomu statisticky málo průkazný.

 

Zajímavé ovšem je, že na rozdíl od živých rodičů, pocit pevného zázemí neživého domova vyvolává u dětí sexuálně odpovědné pohnutky mnohem průkazněji. Tedy, čím šťastnější se dítě doma cítí, tím odpovědněji zvažuje, koho „pozve nahoru".

Naprosto odlišnou skupinu s největším vlivem na počátky různých sexuálních aktivit tvoří naši vrstevníci. Tady jsou korelace nejprůkaznější. Například teenageři, kteří mají pocit, že nejsou tak šťastní jako jejich vrstevníci, jsou k časnějšímu sexu náchylnější.

Jak se v tom realizuje genetika? Tvrzení o třetinové genetické podmíněnosti sexuálních začátků Segalová dokládá průkazností rozdílu věku prvního pohlavního setkání u jednovaječných dvojčat vychovávaných v různých sociálních prostředích. Pravdou je, že kdyby se míra závislosti prvních sexuálních počinů na věku více přikláněla ke genetickým kořenům (a některé studie uvádějí až 70 %), přinutilo by nás sociální prostředí nás k sexu asi dost těžko.

Zdroj: ScienceDirect 18.2 2009, Wikipedia