I když vegetariánské gorily si také občas smlsnou na mase, šimpanzi jsou v tomto směru nedostižní. Správně bychom ale měli napsat, že my lidé a šimpanzi jsme mezi primáty výjimkou - na uspokojení svých choutek po mase jsme schopni uspořádat i organizované štvanice.
Nejzajímavější na takových lovech je dělení kořisti. Šimpanzí samci totiž při nich část úlovku rozdávají. Něco smění za okamžitý sex, ale nepochopitelně štědří jsou i k nepříbuzným samicím, které jsou mimo ovulaci a nic s nimi nemají. Podle nově získaných poznatků ale i v tomto případě jde o jistý druh obchodu. Ještě přesněji řečeno o oboustranně výhodnou směnu, při níž samec jedná vypočítavě se snahou zvýšit si šance na předání genů za to, že samici vylepší její jídelníček o hodnotnou stravu. Samicím takové dvoření vyhovuje, protože nemusejí vydávat energii na vlastní lov a nemusí riskovat, že se při něm zraní. A co že to vlastně šimpanzi dělají? Vlastně totéž, co lze mnohdy spatřit i u primátů s nejvyvinutější mozkovnou, u nichž řada samic také udržuje vztah, jehož základem je přísun dárků. Menší rozdíl tu přece jen je. Spokojí se s úplatkem ve formě kusu žvance.
To, že například bonobové směňují pochoutky za okamžitý sex, se již vědělo. Tady jde ale o poněkud jiný poznatek – o šimpanzí dlouhodobou vypočítavost. Svým oblíbenkyním totiž samci nosí dárky i tehdy, když z toho pro ně zrovna žádný sex nekouká. Tedy i v době, kdy jsou jejich favoritky mimo období ovulace.
Samci spoléhají na to, že samice je dostatečně inteligentní a že jí dojde, že jde o „půjčku za oplátku“, a že si to bude pamatovat dostatečně dlouho. I když pravda také je, že „sichr je sichr" platí i u šimpanzů, a že nejštědřejší jsou samci k samicím, jež jsou v říji. I tak ale lze říci, že samci dost investují do svého sexu s předstihem. Vědci tento poznatek vysvětlují jako dlouhodobé plánování. Dávají takové jednání dokonce do souvislosti s lidským chováním na úsvitu našich dějin.
Má jít o jakýsi nepřímý důkaz toho, že i úspěšný lovec doby kamenné si své šance na předání svých genů zvyšoval pomocí dárků věnovaných svým obdivovatelkám. Ostatně, něco na této hypotéze zřejmě bude. I když se nám to nemusí líbit, tak i dnes se v některých komunitách živících se převážně lovem udržuje hierarchie založená právě na postavení úspěšného lovce. Včetně výhod spojených s mnohoženstvím a možností úspěšněji šířit své geny.
Na to, že šimpanzi investují do svého sexu dlouhodobě, přišli vědci sledováním zvířat v Taï National Park. V průběhu let 2003 až 2006 sledovali 49 jedinců, z čehož bylo 5 dospělých samců a 14 dospělých samic. Vědci si zaznamenávali jejich intimnosti včetně zmíněných „masitých dárků”. Pokud by toto chování sledovali jen krátce, nedávalo by jim smysl. Šlo o dárky sexuálně pasivním samicím, kdy samec samici dovolil se přiživovat na úlovku anebo jí sám odtrhl kus masa a předal jí ho do ruky, případně tento dárek položil před ní. Vše jim začalo do sebe zapadat, až když statistika ukázala na četnost pohlavních styků. Jejich počet souvisel právě s oněmi „toky masa”.
Celkem vědci zdokumentovali 262 převodů „majetku” ze samce na samici. V průměru šlo o dárky o hmotnosti okolo 767 gramů. Souvislost s obdarováváním vyšla najevo až poté, co vědci šmírovali 262 kopulací. Samice neprováděly intimnosti se všemi samci ve skupině. Průměrně si samice užily se 3,75 samci. Co se četnosti styku týče, tak se každý pár „činil” zhruba 7,82 krát. Údaje se vztahují k době pozorování individuálních šimpanzích párů, představující úctyhodných 3000 hodin. Samice kopulovaly častěji se samci, kteří jim přinášeli dary a tento rozdíl byl statisticky průkazný. Závěr studie tedy zní: Sympatie šimpanzic se odvíjí od masitých úplatků. Že svými pozornostmi zajišťují vychytralí samci prosazení svého genofondu, netřeba snad ani dodávat.
Podrobnější informace o sexuálních zvyklostech šimpanzů se lze dočíst ve veřejně přístupném článku od Cristiny Gomes na PLoS One (DOI: 10.1371/journal.pone.0005116)
ˇ