Wagner a Oehlmann prověřili minerální vodu z dvacítky různých obalů. Minerálku zvolili proto, že z přírody přichází „čistá“. Čerpá se z hlubinných vrtů a nemůže být kontaminována z povrchových zdrojů znečištění. Vědci testovali plastové láhve, „krabice“ z kartonů vystlaných plastem, nebo láhve ze skla. Účinkům vody z láhví vystavili zvláštní typ kvasinek. Ty jsou upraveny metodami genového inženýrství tak, aby v přítomnosti hormonů produkovaly zvláštní enzym. Množství enzymu lze spolehlivě změřit. Čím větší dávce hormonů kvasinky vystavíme, tím více enzymu vyprodukují.
Ukázalo se, že minerální vody balené v plastových láhvích i krabicích obsahují významná množství látek s hormonálními účinky. U minerálek balených do skla nebyla situace jednoznačná. Některé vody hormony neobsahovaly, jiné na ně byly stejně bohaté jako minerálky z plastových láhví a krabic. Wagner a Oehlmann se domnívají, že v těchto případech je zdrojem hormonálního znečištění plnící linka. Buď v ní minerální voda přichází do styku s plastem anebo pocházejí molekuly s hormonálním účinkem z čistících a desinfekčních prostředků.
O tom, že příměsi v minerálkách skutečně účinkují jako hormony, se vědci přesvědčili při pokusech s vodním plžem písečníkem novozélandským. Na samičky působí hormony jako prostředek ke zvýšení plodnosti. Voda z plastových lahví zvyšuje plodnost vodních plžů stejně jako syntetické hormony. Wagner a Oehlmann zveřejnili výsledky svých pokusů ve vědeckém časopise Environmental Science and Pollution Research.
Pohlavní hormony jsou nedílnou součástí lidského organismu. Obíhají nám krví, působí na nejrůznější orgány od pohlavních žláz, přes svaly až po mozek. Vedle toho přijímáme značná množství hormonů s potravou. Například mléčné výrobky obsahují zcela zákonitě nepatrná množství hormonů pocházejících z organismu krav. S těmito hormony si umí lidské tělo poradit. Další látky s účinkem hormonů konzumujeme s rostlinnou potravou. Bohatá je na ně například sója. Také tyto hormony jsou obvykle lidskému zdraví neškodné. Odhaduje se, že člověk v průměru denně přijme s potravou molekuly s hormonálním účinkem odpovídajícím až 100 nanogramům (miliardtinám gramu) čistého samičího pohlavního hormonu estradiolu. V litru červeného vína se může nacházet porce hormonálních látek odpovídající až 80 nanogramům estradiolu a litr piva může mít účinek srovnatelný s dávkou 30 nanogramů estradiolu.
Plasty uvolňují do životního prostředí další molekuly s hormonálním efektem. Ty jsou lidskému organismu cizí a jejich účinky na naše zdraví zatím do všech detailů neznáme. Mohly by se podílet na snížení plodnosti. Nelze vyloučit, že mají vliv na rozvoj některých nádorových onemocnění. Jak vyplývá z výzkumu Wagnera a Oehlmanna, můžeme těchto látek konzumovat poměrně velká množství. Některé minerální vody obsahovaly hormonálně aktivní molekuly v množství, jež odpovídá svým účinkem 75 nanogramům estradiolu na jeden litr.
Molekuly, které se dostávají do vody z plastových obalů a mají účinek hormonů, vědci zatím neidentifikovali. S vysokou pravděpodobností jde o směsku více látek, které se ve svých účincích vzájemně posilují. V podezření jsou například sloučeniny antimonu, které se používají jako katalyzátory při výrobě umělých hmot. Vyloučit nelze ani přítomnost ftalátů, které se sice oficiálně při výrobě plastů pro obaly potravin nepoužívají, ale někdy v nich jsou přítomny.
|
Spůsob využití plastových lahví Srbsko: plastový dům profesora matematiky |
Spůsob využití plastových lahví Mexiko: Pouliční nádoba na odpad |
Spůsob využití plastových lahví Keňa: plastové sandále |
