Zvětšit obrázek

Časový vývoj světelného echa objektu SGR J1550-5418 jak jej v rentgenovém záření zachytila observatoř Swift. Kredit – NASA/Swift/Jules Halpern (Columbia Univ.)
Podobná sekvence poskládaná do videa

Za pomoci kosmických observatoří Swift a Fermi sledují astronomové opakované exploze pozůstatku hvězdy vzdálené 30 tisíc světelných roků od Slunce. Objekt nesoucí označení SGR J1550-5418 leží v jižním souhvězdí Pravítka (Norma). Už dříve bylo známo, že se jedná o zdroj rentgenového záření. V uplynulých dvou letech se ale ukázalo, že intenzita jeho záření se jak v rentgenu tak i v rádiovém oboru výrazně s časem mění.

Objekt vysílá velmi nepravidelně a nepředpověditelně série pulsů viditelných rovněž v oboru záření gama. „V určitých okamžicích exploduje během pouhých 20 minut více než stokrát,“ uvádí Loredana Vetere z Pennsylvania State University koordinující pozorování tohoto tělesa družicí Swift. Při těch nejvíce intenzivních výbuších odpovídá celková produkce energie výkonu našeho Slunce za celých 20 let.

Zvětšit obrázek

Astronomové se domnívají, že objekty SGR jsou magnetary s extrémně silnými magnetickými poli. Kredit – NASA/Goddard Space Flight Center Conceptual Image Lab

Série středně silných explozí byla u daného objektu pozorována na počátku října loňského roku. Poté došlo k jeho zklidnění. Ale ne na dlouho. Další epizoda aktivní činnosti začala 22. ledna. A tentokrát byly jednotlivé exploze mnohem intenzivnější.

Na základě zmíněných událostí bude tato neutronová hvězda klasifikována jako tzv. soft gamma-ray repeater (SGR), což by se dalo přeložit jako „opakovač měkkého rentgenového záření.“ O tom, že se jedná o poměrně vzácný exemplář svědčí i ta skutečnost, že je to teprve šestý známý objekt, který je do této kategorie zařazen.

Zdrojem opakovaných explozí je rotující neutronová hvězda, která je závěrečných stádiem hvězdného vývoje. Ačkoliv její průměr činí kolem 20 km, je v jejím nitru obsažen materiál o hmotnosti větší než je hmotnost Slunce. Z toho vyplývá extrémní hustota těchto objektů.

Zvětšit obrázek

Podle modelu vznikají záblesky záření gama v okamžicích, kdy povrch magnetaru náhle praskne a uvolní se energie uložená v jeho silném magnetickém poli. Kredit – NASA/Goddard Space Flight Center Conceptual Image Lab.
Video

O neutronových hvězdách je známo, že disponují extrémními magnetickými poli. Ovšem podskupina objektů SGR je i mezi nimi skutečnými exoty. Jejich magnetická pole jsou ještě tisíckrát silnější. Ve vesmíru neznáme tělesa, která by vytvářela srovnatelná magnetická pole. Astronomové se domnívají, že práv odčerpávání energie z magnetického pole je zdrojem intenzivních erupcí této skupiny hvězd.

SGR J1550-5418 drží ještě jeden primát. S rotační dobou pouhých 2.07 sekundy je nejrychleji rotujícím magnetarem.

Vědci si pochvalují schopnosti nové kosmické observatoře Fermi studující vesmír v oboru záření gama. „Schopnost Fermiho detektoru záblesků záření gama rozlišit jemnou strukturu těchto jevů nám pomůže pochopit jak magnetary uvolňují energii,“ říká Chryssa Kouveliotou (NASA Marshall Space Flight Center, Huntsville).

K rozluštění tajemství magnetarů pomáhá i rentgenová observatoř Swift. Tým kolem Julese Halperna (Columbia University) díky ní zachytil vůbec první „světelné ozvěny“ z objektu třídy SGR. Snímky z poslední epizody výbuchů ukazují rozpínající se halo kolem zdroje. Různé prstence vznikají při interakci rentgenových paprsků s okolním prachem nacházejícím se v různé vzdálenosti od samotného hvězdného pozůstatku. Ovšem jak samotné prstence tak i jejich zdánlivé rozpínání se jsou iluzí způsobenou konečnou rychlostí světla a delší dráhou, kterou musí rozptýlené světlo urazit než jej zachytí přístroje pozemšťanů.

Záblesky od zdroje SGR J1550-5418 byly zachyceny i dalšími družicemi – patří mezi ně japonská Suzaku či evropská Integral.

Zdroje:
Science@NASA
Space.Com