I ve vědě se stáváme svědky situací, kdy dva dělají totéž a výsledek je diametrálně odlišný Dva různé týmy mohou pěstovat v laboratoři za stejných podmínek tytéž buňky, zkoušet s nimi stejné věci a přitom docházet k protichůdným závěrům. Jedno z možných vysvětlení takového rozporu nabízí genetik Rob MacLeod pracující v německém ústředním „archivu“ buněčných kultur v Braunschweigu. MacLeod prověřil 252 typů laboratorně pěstovaných rakovinných buněk z tamější „sbírky“ a zjistil, že téměř každá pátá položka obsahuje něco jiného, než co hlásá její dokumentace. Zjištění je o to závažnější, že z tohoto „buněčného archivu“ odebírají se zárukou „pravosti“ buňky pro pokusy mnohé výzkumné instituce.

Tentokrát nejsou na vině zaměněné „nálepky“, ale fakt, že se některé buňky mají velmi čile k světu, zběsile se množí a stačí, aby se jedna jediná taková „agresivní“ buňka zatoulala mezi buňky méně průbojné a za nějakou dobu nepatrná příměs v mase množících se buněk úplně převládne. Někteří vědci se obávají, že „zatoulané“ buňky zcela nahradily nebo se přimísily do 40% buněk pěstovaných pro pokusné účely. Biolog využívající nevědomky „zatoulané“ buňky se podobá učenci, který nezaznamenal přistání Kolumba u břehů Nového světa a dodnes považuje všechny obyvatele Ameriky za indiány.

MacLeod se svým kolegou Hansem Drexlerem například zjistil, že jednu z linií zcela zdravých buněk pokožky nahradily zcela nepozorovaně buňky odvozené z nádoru močového měchýře známé pod označením T24. Biolog Adrie van Bokhoven z University of Colorado Health Sciences Center v Denveru přistihl buňky T24, jak „inkognito“ zaujaly místo laboratorně pěstovaných buněk nádoru prostaty.

„Zjistili jsem to už před dvěma roky,“ stěžuje si van Bokhoven. „Publikovali jsme to, ale někteří lidé s těmito buňkami dodnes pracují v domnění, že jde o buňky nádoru prostaty.“

Copak nám to tady roste? Na obrázku je buňka linie HeLa, jeden z častých nezvaných vetřelců schopných doslova „převálcovat“ jiné typy laboratorně pěstovaných buněk.