Naše příjmení a genetická informace jsou spolu úzce svázány. Vyplývá to z výsledků šetření financovaného anglickou nevládní organizací zaměřenou na biologický výzkum Wellcome Trust. Výsledky zveřejnil časopis Molecular Biology and Evolution. Podle autorů publikace se nevěra nevyskytovala v takovém rozsahu, jak se dosud předpokládalo. Genetika Y chromozómu může genealogům přispět v sestavování rodokmenů, kde se písemné údaje nezachovaly. Pánové Turi King a Mark Jobling z University of Leicester studovali chromozómy u více než 1600 mužů. I když se podobné studie v minulosti prováděly, specifitou jejich přístupu bylo, že se zaměřili na chromozómy u nepříbuzných mužů nesoucích řídce se vyskytující příjmení. Šlo o čtyřicet jmen (včetně variant s malými odchylkami v psaní těchto příjmení). Synové dědí jak Y chromozóm, tak většinou i příjmení od svých otců. U dívek to je jinak, ty nedědí tento pro muže specifický chromozóm a navíc přebírají příjmení svého manžela.
V Británii zavedli dědičná příjmení po otci Normané. Praxe, kterou uplatňovala tehdejší společenská smetánka, se brzy uchytila i u lidu prostého. V průběhu čtrnáctého století se již příjmení používalo v širokém měřítku a v šestnáctém století bylo vzácností najít někoho, kdo příjmení neměl. U příjmení, jež nejsou běžná, například Grewcock, Wadsworth, Ketley a Ravenscroft je v populaci mužů stále patrná velká podobnost jejich Y chromozómu. Genetici stanovili, že tito muži mají společného předka, který žil někdy v průběhu uplynulých 700 let. Muži s běžným jménem, jako např. Smith, mají méně často takový dlouhý genealogický kořen. Je to pochopitelné, běžné jméno nemusí souviset s příslušností ke konkrétní rodině. Je to dáno tím, že běžná jména si přisvojovali muži z různých koutů země, bez ohledu na pokrevní svazky.
Jedním z řídce se vyskytujících jmen je Attenborough. Při sledování příbuznosti u nositelů tohoto jména, včetně jeho variant jako je Attenborrow, se ukázalo, že devět z deseti mužů tohoto jména má stejný typ Y chromozómu. Příslušníci rodu Attenborough tedy přináleží do jedné velké rodiny příbuzných. Je to důkaz, že varianty jména vzniklé až písemným záznamem (změna ve spelování) se objevily teprve nedávno.
Tato nová zjištění mohou pomoci těm, kteří se zaměřují na sestavování rodokmenů a narazí na problém s chybějícími záznamy. Mění také představu o počtu dětí počatých nelegitimními svazky. Stávající názor, že jedno z deseti dětí bylo nelegitimní a adoptované, tato studie nabourala. Podle ní poměr takových dětí není 1:10 ale 1:25. To samozřejmě platí pro území Anglie, odvozovat z toho cokoli pro naše území by bylo nepodloženou spekulací.ˇ
Pramen: King et al. Founders, drift and infidelity: the relationship between Y chromosome diversity and patrilineal surnames. Molecular Biology and Evolution, 2009; DOI: 10.1093/molbev/msp022