Moderní techniky, jako je například funkční magnetická rezonance, dovolují vědcům nahlédnout do mozku lidí, prožívajících nejrůznější situace. Aparatury odhalí, která část mozku začala pracovat se zvýšenou aktivitou, a z toho vědci usuzují na úlohy jednotlivých mozkových center. Když vědci vzbudí v dobrovolníkovi pocit ublíženosti, mohou ze změn v činnosti nervových buněk zachycených špičkovou aparaturou určit, kde se nachází „centrum pro fair play“.

 

Harold Pashler, profesor psychologie na University of California, San Diego

Tým vedený psychologem Haroldem Pashlerem z University of California v San Diegu  dokazuje ve studii přijaté k otištění ve vědeckém časopise Perspectives on Psychological Science, že značná část dosavadních studií je bezcenná, protože byly chybně vyhodnoceny. V titulku svého článku přirovnává Pashler tyto studie ke kultu voodoo. 
Moderní vyšetřovací metody chrlí velice komplikované soubory dat, při jejichž vyhodnocování není těžké sejít ze správné cesty. Podle Pashlera přistupuje většina výzkumných týmů k tomuto náročnému úkolu  s velkou naivitou.

Pashler a jeho kolegové vybrali celkem 52 publikací, v nichž byla identifikována mozková centra pro řízení nejrůznějších typů chování. Následně poslali autorům těchto studií žádost o podrobnější údaje o tom, jak proběhla analýza naměřených údajů. U jednatřiceti studií odhalili zásadní chyby ve zpracování a statistickém vyhodnocení. Mezi studiemi usvědčenými ze závažných pochybení byly i články publikované ve věhlasných časopisech Nature a Science. Obecně platí, že studie „přehánějí“ význam spojitostí mezi aktivitou určitého mozkového centra a vybraným typem chování.

Chris Frith profesor neurologie na University College London: „Pashler má v mnohém pravdu a utrpí tím celý vědní obor.“

Pashlerův tým se pokusil zopakovat chybné postupy hodnocení na datech, která nebyla získána sledováním mozku skutečných lidí, ale vytvořila ji počítačová simulace. Chyby vyústily v důkazy o  „průkazné souvislosti“ mezi simulovaným obrazem mozku a simulovaným chováním i v případech, kdy data napodobovala náhodnou aktivitu mozku bez zvláštního „nabuzení“ některé oblasti.

Všichni neurologové se shodují v tom, že studie odhalující mozková centra pro řízení lidského chování by měly vycházet z mnohem většího počtu měření prováděných na větším počtu dobrovolníků. To lze zajistit jen s velkými obtížemi. Vyšetření funkční magnetickou rezonancí a dalšími špičkovými technikami je velice drahé. Navíc není příjemné. Je při něm nutné strávit určitou dobu v těsném „tunelu“, a tak není divu, že se do účasti na podobných experimentech dobrovolníci příliš nehrnou. 

Kritizovaní vědci s Pashlerovými výhradami ostře nesouhlasí. A ani ti, kteří obstáli, nejsou ze stávající situace dvakrát nadšení. „Obáváme se, že tím může utrpět celá vědní disciplína. Ztratit dobrou pověst,“ říká britský neurolog Chris Frith z University College London v rozhovoru pro vědecký týdeník Nature.
„Na druhé straně musíme uznat, že Pashler má v lecčems pravdu a některé studie stojí na vachrlatých základech,“ přiznal nizozemský neurolog Christian Keysers, jehož studie v Pashlerově prověrce kvality obstály.