Princip větrných motorů, které hnaly mlýny či čerpadla. je znám už tisíce let.
Roku 1800 získal Alessandro Volta z jednoduchého galvanického článku elektrický proud. Oersted a Ampér svými objevy v oblasti elektromagnetismu vydláždili cestu Faradayovi k sestrojení prvního dynama roku 1831. První větrné elektrárny sestrojili krátce po sobě nezávisle na sobě dva badatelé. V Americe to byl roku 1889 Charles Brush, v Evropě o dva roky později Poul la Cour v dánském městečku Askov. Zatímco Brushova elektrárna používala typického „amerického“ větrného kola s mnoha lopatkami, vycházel Poul la Cour u své první konstrukce z podoby a počtu křídel větrného mlýna.
Nejstarší větrná elektrárna, která stála skoro na území Čech, byla v posledních letech dokumentována objevem starých fotografií i článku v německých novinách na polské straně Sněžky, u horské chaty Slezský dům. Dodnes se dochoval zděný objekt, na němž byla asi 15 metrů vysoká příhradová konstrukce s 28lopatkovým rotorem vztyčena. Výkon této elektrárny lze z rozměrů a větrných poměrů lokality odhadovat kolem 10 kW. Elektrárna však nepracovala dlouho – větrné kolo nevydrželo nápory větru v horských podmínkách a v únoru roku 1925 se elektrárna zřítila.
Praktického rozšíření se ve 30. - 40. letech tohoto století u nás dočkaly malé větrné elektrárničky, sloužící v objektech mimo elektrifikované oblasti. Ještě v roce 1948 byly takové elektrárničky vyráběny sériově i u nás v pražské "Elektroslužbě". Poté, co ale elektřina dorazila i na poslední samoty, většinou tyto malé elektrárničky, hnané nespolehlivým větrem, postupně zchátraly a zmizely. Vítr zkrátka neměl šanci v konkurenci levné elektrické energie, benzinových a dieselových motorů. Nic nás nenutilo k úsporám a hledání alternativních zdrojů. Idea využívání větru k výrobě elektrické energie (nebo již dříve zmíněnému čerpání vody) jakoby "v ilegalitě" přežívala u nadšených amatérů, kteří spíše pro vlastní radost než pro ekonomickou nutnost stavěli různá zařízení tohoto druhu. Bylo to tím obdivuhodnější, že pro svou práci neměli ani potřebné teoretické podklady a literaturu. Takže se vycházelo z toho, co bylo k dispozici a co se různým způsobem podařilo získat.
Amatérské konstrukce se ve druhé polovině minulého století objevovaly už jen u chat nebo v zahrádkářských koloniích. Přes "železnou oponu" nepronikaly ani informace o podobných továrně vyráběných zařízeních, která se dostala do nabídky řady firem. Naše "dobrovolná" izolace od technicky vyspělých zemí se podepsala i v tomto oboru...
| První větrné elektrárny Poula la Coura na jeho badatelně u Arkova (Dánsko, foto archiv muzea Poul la Coura, kolem roku 1900). První konstrukce z r. 1891 je vpravo. | V původním objektu je v současné době expozice Poula la Coura. Její iniciátor a průvodce Povl-Otto Nissen ukazuje výkres, jak by měl být objekt doplněn replikou jedné z prvních větrných elektráren v Evropě. | V archivu Slezského domu na polské straně Sněžky je dochována publikace s fotografií větrného kola, pohánějícího dynamo větrné elektrárny z roku 1924. | Jedna z amatérských konstrukcí malé větrné elektrárny u Krouny, nedaleko Svitav. |
