V těle matky může propuknout bouřlivá reakce imunitního systému na buněčné uprchlíky z organismu plodu a vyvolat vážné onemocnění, kdy je organismus matky napadán vlastní imunitní obranou. U dětí, které onemocněly cukrovkou, byla zjištěna zvýšená přítomnost mateřských buněk ve slinivce.
Tým amerických imunologů vedený Josephem McCunem z University of California v San Francisku prokázal, že dramaticky reaguje na příchod matčiných buněk už organismus plodu. Vědci prověřovali mízní uzliny lidských plodů a objevili v nich překvapivě velké množství buněk pocházejících z těla matky. V jednom případě patřila matce každá stá buňka mízní uzliny plodu. Buňky dítěte sice nesou polovinu dědičné informace matky, ale druhou polovinu dědí od otce. Matčina kompletní dědičná informace se od její poloviční verze v buňkách plodu liší a stejně tak se liší i buňky. Plodu nabízejí matčiny buňky celou řadu znaků, podle kterých v nich může plod rozeznat vetřelce. Dochází k tomu? Vědci si nebyli odpovědí na tuto základní otázku jisti. Pokusy na laboratorních myších nepomohly, protože imunitní obrana myšat začíná fungovat až po narození.
McCune a jeho spolupracovníci vyšetřili mízní uzliny lidských plodů a zjistili, že se v nich nacházejí bílé krvinky, jejichž úkolem je tlumit razantní imunitní obranu. Jak se ukázalo, navozují tyto bílé krvinky imunitní příměří mezi plodem a matčinými buňkami. Když vědci „mírotvorné“ bílé krvinky z mízní uzliny odstranili, zbývající imunitní buňky plodu na buňky pocházející z těla matky nekompromisně zaútočily.
Lékaři byli přesvědčeni, že přežití geneticky „napůl cizího“ plodu v těle matky je zajištěno imunitním příměřím nastoleným matkou, jež se naučí plod tolerovat. Teď se ukazuje, že se na ustanovení imunitního smíru výrazně podílí i plod.
„Matka a plod spolu komunikují v mnohem větší míře, než jsme si uměli představit,“ říká Joseph McCune.
Objev zveřejněný v prestižním vědeckém týdeníku Science vrhá nové světlo na vývoj lidského imunitního systému. Ve vyvíjejícím se plodu vznikají i bílé krvinky, které jsou s to napadnout jeho vlastní organismus. Tělo se jich zbavuje tím, že je zabíjí. Je to poměrně drsný způsob zneškodnění. Existence konejšivých buněk, jež navodí smír mezi plodem a matkou, naznačuje, že nebezpečné „sebevražedné“ bílé krvinky může plod zpacifikovat také konejšivými buňkami.
McCune našel konejšivé bílé krvinky vzniklé v plodu v reakci na vpád matčiných buněk i u bezmála dvacetiletých lidí. Je přesvědčen, že sehrávají v našem životě významnou roli ještě dávno po narození. Nevhodná činnost konejšivých bílých krvinek se může například podepsat na výsledcích očkování. Konejšivé buňky mohou tlumit reakci na vakcínu a dítě pak není dostatečně chráněno před nebezpečnou infekcí.ˇ