Mark Pagani, externí profesor biogeochemie, paleoklimatologie a paleooceanografie na Yale: „Tato práce a další nedávné publikace naznačují, že jsme již dosáhli hladiny CO2 x, která ohrožuje stabilitu ledového pokryvu v polárních oblastech. Tomu, jak rychle bude ledový pokryv a hladina oceánu reagovat, zatím dost málo rozumíme, ale podle velikosti možné katastrofy soudím, že bude lépe nebrat si tuhle složitou lekci jako první praktické cvičení.“
Toto tvrzení je založeno na zdokonalených datech klimatické historie Země a následujících pozorováních změn, zejména v polárních oblastech. Autoři je používají jako důkaz toho, jak Země reaguje na minulé změny CO2 s novějšími modely klimatických změn k prokázání toho, že atmosférický CO2 se již dostal do varovné zóny.
Podle studie je uhlí největším zdrojem atmosférického CO2 a jedním z těch co by mohly být nejúčinněji eliminovány. Zásoby ropy již mohou být tak z poloviny vyčerpány. To závisí na velikosti dosud neobjevených zásob. Zachycování CO2 vycházejícího z automobilových výfuků není, takže cesta může vést přes teplárny a elektrárny spalující uhlí, tvrdí vědci ve své zprávě. I proto, že uhlí má větší zásoby autoři usuzují, že „jedinou reálnou cestou k příkrému snížení emisí CO2 je snižování množství spalovaného uhlí v průmyslových závodech, vyjma těch, kde je CO2 účinně zachycován a izolován.“
V jejich modelu s postupným snižováním emisí mezi lety 2010 a 2030 by měl atmosférický CO2 dosáhnout vrcholu 400-425 ppm a pak začít pomalu klesat. Autoři tvrdí, že dosažený vrchol hladiny CO2 by závisel na přesnosti odhadu zásob ropy a plynu a na předpokladu, že by nejobtížněji těžitelná ropa a plyn zůstaly v zemi.
Autoři naznačují, že znovuzalesnění degradované země a zdokonalení zemědělské praxe, která dokáže zadržovat uhlík, by mohlo snížit atmosférický CO2 až o 50 ppm. Přitom jasně odmítají myšlenku řešení takzvaného „geo-inženýringu“ s tím, že cena „umělého“ odstranění 50 ppm CO2 ze vzduchu by vyšla příliš draho; hrubým odhadem na 20 bilionů amerických dolarů.
Zatímco autoři sice poukazují na to, že cesta k éře „po spalování fosilních paliv“ je úlohou vpravdě herkulovskou, tak i usuzují, že je uskutečnitelná, když se porovná například s úsilím a prostředky, které lidstvo věnovalo druhé světové válce. Vyvozují z toho, že „největším nebezpečím pro lidstvo je pokračující ignorování a neuznávání objektivně zjištěných faktů, které by mohlo mít nevyhnutelné tragické následky.
„Naše závěry mají i jednu světlou stránku,“ řekl hlavní autor James Hansen z Columbia University. „Následováním cesty, která povede ke snížení množství CO2 , můžeme zmírnit počet problémů, které začínají být pro mnohá místa na světě osudné, jako je zvýšená intenzita bouří, rozšiřující se pouště, mizení korálových útesů a ztráta horských ledovců, které poskytují pitnou vodu stovkám miliónů lidí.“
A kdo jsou všichni ti alarmisté, kteří svojí nejnovější studií vyvolávají hysterii zveličováním vlivu CO2 na zemské klima? Nuže, seznamte se: ředitel Goddardova institutu pro vesmírné studie a profesor na Columbia University James Hansen; profesor geologie a geofyziky Mark Pagani a emeritní profesor Robert Berner z Yale University; Dr. Makiko Sato a Dr. Pushker Kharecha z Goddardova institutu pro vesmírné studie NASA a Columbia University Earth Institute; profesor David Beerling z University of Sheffield z Velké Británie; letošní laureátka Descartovy ceny doktorka Valerie Masson-Delmotte z CEA-CNRS-Universite de Versaille z Francie; profesorka Maureen Raymo z Boston University; docent Dana Royer z Wesleyan University a profesor James C. Zachos z University of California v Santa Cruz.
Pramen: Yale University, The Open Atmospheric Science Journal