V několika posledních článcích na Oslu o klimatu se málo nebo vůbec nezdůraznila cykličnost počasí a klimatu. Profesor G.G.Duffy napsal pro webový magazín The New Zealand Climate Science Coalition článek, který nám komplexnost a dynamičnost těchto procesů přibližuje a který níže zveřejňujeme. Naproti tomu alarmisté, zejména v modelech o klimatu, protěžovaných IPCC, předváděli lineární zobecnění, která jsou z vědeckého hlediska neudržitelná. Celosvětová politicko-mediální oteplovací a CO2 hysterie není opodstatněná, bude ale bohužel ještě nějakou dobu pokračovat. A sice do nejbližší doby ledové. Přinejmenším.
Klima se vždy měnilo a vždy se měnit bude. Vždy budou existovat cykly. Máme čtvero ročních období. Máme den a noc. Máme jednodenní cykly. V kterémkoliv místě na Zemi teplo ze Slunce během dne kolísá. Energie ze Slunce je ovlivněna místními podmínkami a mraky. Absorpce tepla závisí na tom, zda dopadá na vodu nebo půdu. I po dopadu závisí teplota na druhu pozemku (poušť, les, sněhem pokrytá zem) nebo na uspořádání pozemků (kontinentální masy nebo ostrovy obklopené mořem). V některých částech světa teploty rostou, v jiných oblastech klesají. Oteplování se nevyskytuje v jeden okamžik všude. Pojem "globální oteplování" je proto nesprávný název.
Takže, kteří klíčoví hráči se podílejí na "změně klimatu"? Hlavním pohůnkem je Slunce. Oteplování závisí na Slunci. K ochlazení dochází kvůli nedostatku sluneční energie. Zářivá energie vstoupí do zemské atmosféry. Suchý vzduch se převážně skládá z dusíku 78,08% a 20,94% kyslíku. Zbývá 0,98% plynu. Jedním z těchto plynů je argon s podílem 0,934%, tj. z 0,98% plynů to je 95%. Oxid uhličitý (CO2) se vyskytuje ve stopovém množství. Je ho méně než 400ppm (ppm znamená částic pro milión (parts per million – což je něco jako stovka při počítání procent, ale je tam 1 milión namísto stovky)) neboli 0,04% z celkové atmosféry (na suchém základu). Překvapivě méně než pětina CO2 je vytvořena člověkem (0,008% z celkového množství), a to teprve od počátku průmyslové éry a rychlého nárůstu světové populace.
Atmosféra ale není suchá! Další důležitou složku vzduchu kromě kyslíku a dusíku je voda, jako pára a zkondenzovaná kapalina. Atmosféra je složena z asi 1-3% vodní páry [Při 20 ° C a 100% vlhkosti je ve vzduchu 0,015 kg vody na 1 kg vzduchu neboli 1,5%. Při 50% vlhkosti to je 0,008 kg vody / kg vzduchu neboli 0,8%; a konečně v teplejších krajinách, řekněme 30 ° C, při vlhkosti 100% to je 0,028 kg vody / kg vzduchu neboli 2,8%]. Vodní pára kondenzuje do mraků a je to zdaleka nejvydatnější a nejvýznamnější ze skleníkových plynů. Voda představuje kolem 95% skleníkového efektu. Hlavním atmosférickým "zprostředkovatelem" mezi Sluncem a Zemi je voda a tak diktuje zemskému klimatu jak se má chovat. Bez vody, zejména páry a všeobecně bez dalších skleníkových plynů v ovzduší, by povrchové teploty vzduchu na celém světě byly pod bodem mrazu. Slunce nepochybně má mnohem větší vliv na globální teploty než kterýkoli ze skleníkových plynů, a to i vody a CO2. Oxid uhličitý je asi 1 / 60 vody ve vzduchu! Nepochybně to není hlavní hráč, i když je moudré minimalizovat člověkem produkované pevné částice a CO2 a jiných plynů, kde je to prakticky možné.
Proměnlivé a nestálé povětrnostní podmínky jsou způsobeny jak místními, tak rozsáhlými rozdíly v podmínkách (vítr, déšť, odpařování, topografie, atd.). Přirozeně vyvolávají buď oteplování nebo ochlazování lokálně, regionálně, nebo po celém světě. Všichni jsme zakusuli jak za oblačného / slunného dne mraky silně ovlivňují naše pociťování jak tepla, tak světla (infračervená energie a viditelné světlo). Mraky dělají řadu věcí! Mraky mohou vyhřívat atmosféru vyzařováním latentního tepla kondenzátu jak vodní pára kondenzuje. Ale mraky mohou oteplovat atmosféru snížením přenášeného záření nebo atmosféru ochladit odrážením záření. Takže ze všech vlivů, které mohou ovlivňovat ohřívání a ochlazování v atmosféře a na Zemi, je voda nepochybně hlavním skleníkovým "plynem". Ostatní skleníkové plyny (oxid uhličitý CO2, metan CH4, oxidy dusíku atd.) jsou od 1 / 60 až do 1 / 30 menší jak co do množství, tak účinku. Takže se všemi "skleníkovými plyny" včetně vody, lidská činnost představuje jen nepatrné množství, jen 0,28% z celkových skleníkových plynů. Pokud bychom vyloučili ten klíčový, vodu, lidská činnost by pak představovala jen asi 5,53% z celkového skleníkového efektu. To je drobnost z celkového obrazu.
Bohužel hodně odhadů a předpovědi je silně založeno na teoretických počítačových modelech. Mnoho lidí dnes dokonce důvěřuje modelům a jejich "teoretickým výsledkům" více než skutečným měřením a faktům z reality. Počítačová analýza vyžaduje "rozpitvat" Zemi do malých, samostatných oblastí (vlastně objemových dílů), přičemž každý z nich je analyzován ohledně tepelných vstupů / výstupů a dalších toků plynů / pár. Ale i tak je velikost území pro výpočetní analýzu (základní počítačové gridové prvky (souřadnicová síť)) obrovská: 150 km x 150 km krát 1 km výška. To je tak velká oblast, že účinky i těch největších mraků nejsou jednotlivě zohledněny, to se vztahuje také na všechny mraky našeho vizuálního horizontu. Prostorové rozlišení je proto velmi špatné. Superpočítače nám neposkytují přesnost, kterou potřebujeme. Modeláři proto používají parametry: "jeden faktor padne" všemu pro každou z oblastí (druh "fušérského faktoru"). To je smutné. Jak voda, tak pára v oblacích jsou 30 až 60 krát významnější než jiná přesná množství ostatních skleníkových plynů. Je zřejmé, že klimatické simulace, a tedy i předpovědi, jsou závažným omylem, pokud v modelech nebudou zohledněny vlivy skutečných oblaků. Není to jen počet a rozmístění oblaků ve 150 x 150 čtverečních kilometrech plochy, ale také vlivy výšky mraků a struktury oblaků. Tyto faktory nejsou vůbec počítány. Ve většině modelů dosud nejsou zastoupeny tajfuny. Mnohé tropické bouře a místní intenzivní deště, řekněme v okruhu 50 km, model "nevidí". Modelovat sopečné erupce a velké lesní požáry je velmi obtížné. Ty vypouštějí obrovská množství malých částic, které mají nesmírné stínivé účinky a interakce v atmosféře. Pomalé šíření kouře v bezvětrných dnech, a ještě více turbulentní rychlé rozptylování ve větrných dnech, je velmi obtížné předpovědět nebo modelovat. Prostě zatím "tam" nejsme ani v nejmenším.
Interzonální účinky takových rozsáhlých pohybů jako je Golfský proud nebo El Niňo-La Niňa jevy (Pacifická dekadická oscilace přechází do studené fáze), nejsou opravdu dosud příliš dobře pochopeny a je prakticky nemožné je modelovat. "Šum" (náhodné výkyvy) ve výsledcích z počítačových modelů jsou často větší než na přístrojích přečtené hodnoty!
Je opravdu překvapivé, proč je důvěřováno prognózám počítačových modelů na příštích řekněme 30 až 50 let nebo tak nějak, přestože předpovědi počasí jsou často velmi nepřesné i pro 2 nebo 3 týdny. Dobrý model by měl být schopen "předpovídat i nedávnou minulost". Skutečnost, že to tyto modely nezvládají jasně ukazuje, že bychom si měli přerovnat naše myšlení a důvěru v počítačové modely. Měli bychom se přiklonit k analýze skutečných dat z dlouhodobého hlediska, měli bychom pochopit skutečné fyzikální mechanismy a procesy (faktory "příčiny" a "účinku") . Někdo kdysi řekl, "pokud je zítřejší počasí nepřesně modelováno a předpovězeno, jak může předstírat předpovědi dlouhodobých klimatických změn?”
Linearizace krátkodobých, náhodných výkyvů změn počasí a změn teploty je vědecky neudržitelná. Počasí a klimatické změny by měly být studovány po velmi dlouhou dobu, pokud chceme postřehnout spolehlivé trendy. Příliš se věří "hokejkovému efektu" teplotních dat (vzestupný výkyv průměrné teploty prudce vzhůru za poslední desetiletí nebo tak nějak) navrhnutý a přijatý IPCC (Mezivládní panel o změně klimatu). Státy se toho chtivě chopily a používají to jako východisko své politiky k přímému ovlivnění dopadů globálního oteplování a do praxe zavedly řídící mechanismy na regulování uhlíkových emisí prostřednictvím zdanění. Samotný počítačový program, který IPCC tyto výsledky poskytl, byl v poslední době přísně testován náhodnými čísly. Počítač vytvářel stejné vzestupné trendy i s těmito nesmyslnými vstupy (Pochyby o spolehlivosti klimatických modelů, Antarktické teploty nesedí na klimatické modely). Zpráva IPCC a následné akce jsou na posměch. IPCC to nyní samozřejmě nemůže připustit, protože mnoho států jejich zprávu považovalo za "evangelium". V ohromujícím přímém kontrastu jsou faktické údaje (ne idealistické modely) z dálkových senzorů v satelitech, které průběžně měřily celosvětovou teplotu a ukázaly, že oteplovací trend skončil 2001. Aktuální satelitní měření ukazují, že teplota klesla v minulém roce o 0,60 °C, ve srovnání se záznamy průměrné teplotou z 1980. Pozorování z Hadley Centra ukazují, že za posledních deset let se globální teplota změnila o méně než 0,050 °C! Rovněž 1998 byl kvůli El Niňo výrazně teplejší než 2006. Proč nemůžeme věřit skutečným přesným údajům?
Lidmi vyrobený "skleník" nevytváří nové teplo. Lidmi vyrobený "skleník" může jen zvýšit retenční čas nebo-li prodloužit zadržování tepla, stejně jako přikrývka. Podobně je tomu v atmosféře, "skleníkový efekt" funguje jako mechanismus pro vyrovnání výkyvů nebo-li nárustu a poklesu teploty. To je výhodné. Je to navlhčovač! Nemůže být dominantním faktorem globální změny teploty. Tím je slunce, které dodává tepelnou energii a pohání změny teploty. Je to jednoduché, pokud se sluneční energie snižuje, pak klesá "globální" teplota, ať již se skleníkovým efektem nebo bez něj (-a vice versa).
V úvahu musíme ale také vzít místo vlivu. Na povrchu Země je 70% vody. Voda má mnohem větší kapacitu pro přenos tepla než půda, nebo dokonce i samotná atmosféra. Většina příchozího tepla ze Slunce je absorbována moři a jezery (jednoduše proto, že zabírají 70% světového povrchu). V porovnání s půdní hmotou odrážejí vodní zóny méně tepla, které se podílí na skleníkovém efektu. Skleníkový efekt je hlavně fenomén atmosféry a půdního povrchu, poněvadž nejvíce tepla ztrácí půda noční radiací z tepla, které získala během dne. Účinek se násobí tím, že atmosféra rychle ztrácí teplo do vesmíru srážkami, konvekcí a radiací, a to i přes skleníkový efekt.
Velké plochy vody po celém světě a skladování tepla vodou jsou daleko závažnější, než jakýkoliv skleníkový efekt atmosféry. Oceány vlastně řídí transport vodních par a atmosférické latentní změny tepla (latentní teplo je teplo potřebné k převádění vody v páru, nebo naopak se odevzdává, když se pára mění na vodu), a to je daleko závažnější, než samy vnímatelné tepelné změny (žádné změny ve stavu vody).
V porovnání s půdou trvá mořím dlouho než se zahřejí nebo ochladí. To znamená, že celková kapacita na uchovávání tepla oceánů je obrovská. Jak již bylo řečeno, tepelná energie zasahující zemi během dne je v noci brzy vyzářena zpět do vesmíru. Ale jsou zde i zonální rozdíly! Sluneční energie na rovníku je konzistentní po celý rok a v tomto regionu zaujímají větší rozlohu oceánské vody. Dominantní ztráta tepla je v první řadě na pólech, které se v ubývání tepla alternativně střídají. Důsledkem toho jsou silné cyklické změny teploty moří a polárních čepiček, které mají dominantní vliv v oblasti energie, a tedy i teplotní vlivy. Kdyby se, mylně pojmenované, "globální oteplování" projevovalo nyní, museli bychom je vidět ještě dnes. Oceány by se rozpínaly a stoupaly. Ve skutečnosti během posledních dvou let globální hladina moří klesla, nikoliv zvýšila. Satelity, které obíhají planetu jednou za 10 dní změřily úroveň globální mořské hladiny s přesností 3-4 mm (viz sealevel.colorado.edu ). Mnoho ledovců ustupuje, ale některé se zvětšují. Polární ledovcové šelfy (šelf = pod mořem ležící část pevniny) tají a přetvářejí se každoročně, protože podléhají periodickým sezóním změnám; samy dramaticky ukazují, jaké změny se mohou objevit od léta do zimy a zase do léta stále znovu. Dramatické změny? Ano, ale jsou zcela běžné a očekávané.
Je také důležité zdůraznit, že CO2 není znečišťující látka. Je životně důležitý pro rostliny, stromy a růst potravinářských plodin. Základní princip rovnováhy ukazuje, že když A a B, vytvoří C a D, pak C a D budou utvářet více A a B. Proto vytvářením CO2 tento bude "reagovat" a bude produkovat více kyslíku a celulózního uhlíku známým-chlorofylním procesem. Výrazně naroste tvorba stromů, rostlin a zvýší se výroba rostlinných potravin. Při nízkém množství CO2 v ovzduší bychom měli závažný nedostatek potravinářských plodin. Tomuto procesu podléhá také plankton. Ale mimoto, tato chemicko-biochemická reakce je jednoduchý fyzikální proces rovnováhy ve vodě. Jak se moře ochlazuje, tak se více CO2 rozpouští ve vodě a CO2 v ovzduší se snižuje (a vice versa).
Další nesmírně důležité poznatky mohou být posbírány ze záznamů ledových jader. Jestliže byl CO2 hlavním přispěvatelem ke změně klimatu, pak by vývoj změn ukázal, že úroveň CO2 by předcházela záznamy nárůstu teploty na celém světě. Ve skutečnosti je tomu pravě naopak! Nárůst emisí CO2 vždy zaostává za oteplením a zpoždění se odhaduje na 400 až 800 let. Vzorky jádra ukazují, že nikdy neexistovalo období, kdy by nárust CO2 předcházel globálnímu zvýšení teploty. Jakýkoliv nedávný zjevný vzestupný teplotní trend nemůže být spojen s nárůsty CO2. Neexistuje žádný fyzikální důkaz, který by to podporoval. Ve skutečnosti existuje vysoká pravděpodobnost, že nejvhodnější vysvětlení celkového trendu oteplování je, že půjdeme stopami "nedávné" Malé doby ledové před 400-600 lety. Také existovalo středověké teplé období, které tomu také předcházelo.
Teplo ze Slunce variuje po řadu slunečních cyklů, které mohou trvat přibližně od 9,5 let po zhruba 13,6 let (hlavní z nich je cyklus 11 let). Země má rovněž nepravidelnou oběžnou dráhu kolem Slunce. Tyto a další vlivy, jako gravitační účinky planet v solárním systému, kombinují vliv slunečního magnetického pole. Sluneční erupce a skvrny ovlivňují množství tepla vytvářeného sluncem. Ve skutečnosti existuje vynikající shoda mezi všeobecným oteplování na zeměkouli se zvýšenou aktivitou slunečních skvrn. Grafická korelace činnosti slunečních skvrn a průměrných změn zemské teploty je docela ohromující. Zdá se, že aktivita dominantního "dodavatele tepla" (Slunce) má na počasí (a tedy změny klimatu) mnohem větší vliv než jakékoli stopy atmosférických plynů.
Je rovněž zajímavé si všimnout, že satelitní systém Aqua (NASA) ukázal, že Země se od roku 1998 ochlazuje. To je ve shodě s měřením podmořských sond (Argos), že se oceán ochlazuje. Je to v ostrém kontrastu s návrhy mnoha "klimatických alarmistů". Sluneční vliv je obrovský a drtivý a musí existovat zpoždění absorbce a přibývání energie přijímané zemskými a oceánskými masami. Ale čím je Země teplejší, tím rychleji teplo vyzařuje do vesmíru. To je sebeopravující a samoregenerační proces.
Slunce přímo pohání pohyby proudů jevů El Niňo-La Niňa, které celosvětově pohánějí změny teplot (Pacifická dekadická oscilace přechází do studené fáze). Slunce nastavuje vypařovací cykly, pohání větší vzdušné a vodní proudy nebo cykly a mění vzory počasí a potažmo mění klima. Rozdílná zpoždění a změny s rozdílnou fází zapřičiňují periodickou oceánskou oscilaci.
ENSO cyklus (El Nino Sothern Oscilation) se mění z oteplování na ochlazování v závislosti na netto oteplovacím nebo ochlazovacím efektu Slunce. K tomu dochází poměrně rychle. Mezi přibližně 1975 až 2000 zde bylo silné El Nino oteplovací období (pozitivní Pacifická dekadická oscilace (PDO)). Nyní se uplatňuje La Nina fáze, což je ochlazování neboli pokles oteplování (negativní PDO). V podstatě ENSO a PDO přepínání je přímo způsobeno Sluncem. Podobné pravidelné oscilace také existují v jiných oceánech (v Atlantickém oceánu a v Severním ledovém oceánu).
V panice něco udělat proti změně klimatu se uskutečnily určité nereálné a neudržitelné akce. Například biopaliva z obilí výrazně zvýšila cena potravin a očekává se, že zhruba 30 milionů lidí bude vážně sociálně hendikepováno (
Energie z rostlin v praxi...,
Vybuchla močůvka ). V USA se bude až 30% roční sklizně kukuřice používat na výrobu alkoholu jen pro vozidla. Výroba etanolu vyžaduje také energii, aby byla ekonomická. Skutečné náklady na výrobu jednoho litru jsou přibližně stejné jako u ostatních kapalných paliv, ale spotřebu litrů na kilometr mají vozidla mnohem vyšší než s benzinem a motorista s dobrým úmyslem bude muset použít mnohem více etanolu. Jen jedna plná nádrž etanolu pro SUV (sport utility vehicle, sportovní užitkové vozidlo) je získána z takového množství kukuřice, že by stačila živit jednoho Afričana jeden rok. Celosvětově se budou rostliny na výrobu ethanolu v roce 2008 subvencovat celkem 15 miliardami dolarů. Studie z roku 2008 o biopalivech ukázala, že CO2 emise se ve skutečnosti zdvojnásobí, jestliže se vykácí na uhlík bohaté lesy, aby se získaly polnosti na pěstování biopaliv.
No, a co takhle všechny ty nejnovější fotky, videa a televizní programy o změně klimatu? Ano, hodně se toho děje! Počasí se mění v mnoha částech světa a zdá se, že některé katastrofické události poukazují na oteplování Země. Dokonce i během našeho života pozorujeme mnoho změn počasí v místě bydliště. To co ale pozorujeme ("efekt") v relativně malém časovém úseku nemůže být poctivě přímo spojováno s jakoukoliv případnou "příčinou" bez prošetření všech mechanismů, které změny způsobují.
Je to tak snadné schlamstnout, že nárůst spalování fosilních a pohonných hmot a následný nárůst množství oxidu uhličitého v atmosféře je přímo hlavní příčinou. Dokonce i od sezony k sezoně vidíme sníh a oblevu na ledem pokrytých horách a tání velkých prostor antarktických ledových plošin, ale jen za šest měsíců jsou obnoveny.
Nejsme zděšeni těmito ročními změnami! Proč tedy nemůžeme vidět, že klimatické změny, k nimž nyní dochází po celém světě (ani ne tak velké jako dramatické roční změny) jsou prostě podobné, ale ve větším časovém měřítku. Máme základní důkazy z ledových jader (sloupy ledu vzniklé vrtáním do ledu) a z vrtů do mořského dna, které nám přinejmenším ukazují, , že se tak stalo v posledních staletích. Ty jsou ve shodě pokud se týče změn CO2 s časem a kolísání teploty v průběhu času. Neexistuje žádný náznak, že jedna způsobuje druhou! Historie nám říká, že také došlo k významnému ochlazení období za posledních 1000 let.
Podnebí a místní počasí se mění bez přestání. Jistě, musíme minimalizovat znečišťování našeho ovzduší a vodních systémů závadnými chemikáliemi a pevnými částicemi a nezacházet s nimi jako s "odpadem". Ale i zdvojnásobení nebo ztrojnásobení objemu oxidu uhličitého bude mít ve skutečnosti jen malý vliv, protože vodní páry a vody kondenzované v částicích jako mraky dominují prostředí po celém světě a vždy budou.
Zdroje:
The New Zealand Climate Science Coalition
New Zealand Climate Science
The University of Auckland